Po čtvrtečním děkovným proslovu Miloše k čínský vládě a druhém dni společný karantény (s mojí ženou), jsem se rozhodl dát si nějaký to pivko. Doma skoro vůbec nepijeme, do slivovice nakládáme různý přírodní věci, aby byl výslednej utrejch ještě zdravější, pivo kupujem, jen když do něj chceme naložit tvarůžky a červený víno užívám max jako dezinfekci ústní dutiny. Nějaká ta alkoholová laskomina se u nás, ale samozřejmě najde.

Teda jsem vo tom byl přesvědčen do chvíle, než jsem votevřel almaru, kde běžně bývá. Chvíli nechápavě zírám, než se odhodlám zavolat na svou ženu. Ta třesoucíma se rukama a s fanatickým výrazem ve tváři přišívá k malejm kapesníčkům tkaničky vod bot. Až později večír, na holý matraci mi doklaplo, z čeho ty malý kapesníčky vlastně nacupovala. Tedy, volám na svou milovanou ženu, tak abych přehlušil řev motoru šicího stroje: „Miláčku, kam se proboha poděl všechen chlast a proč se na jeho místo teleportovaly bezvaječný kolínka a fazole v konzervě?“ Aniž by sundala nohu z pedálu stroje, utrousila skrz několik vrstev respirátoru: "Chceš přežít, nebo tu ležet vožralej!"


Nemíním se pouštět do filosofických debat s někým, kdo je voháklej do myslivecký pláštěny a na rukách má modrý gumový rukavice. Navíc na jehlu každou chvíli stříkne podomácku vyrobenou dezinfekci, jak to na netu doporučuje Světová zdravotní vorganizace, a to si už rozumnej člověk nějakou tu debatu rozmyslí, navíc pokud prošel výhní pětadvaceti let útrpy, kterýmu se sarkasticky říká „manželství“, což je původní spojení slov muž a žena, tedy svazek těchto dvou organizmů, kdy je ovšem většinou ta mužská podstata zadupávána ženským podpadkem do země.


Netuším, jestli v mý sklopený hlavě proběhl nějakej výraznější proces myšlení, ale okamžitě jsem zachytil spásný nápad spojen se vzpomínkou na bujaré mládí. „Jdu se podívat do sklepa,“ oznámím tiše, načež mi Žanda (jméno mé drahé) řekne, ať si sebou vezmu brokovnici a zkontroluju ocelový pasti kolem baráku, které celý dopoledne rozmisťovala proti možným nájezdníkům na naše zásoby. Zcela neuměle tedy beru její brokovnici, i když sám jsem pacifista, kterej měl kdysi zato, že se protiklady přitahují a pragmaticky se zakoukal do dívky z mysliveckýho spolku.


Díky absenci tkaniček na botách se venku neohrabaně vyhýbám kopečkům natrhaný trávy, z který vyčnívají lesknoucí se zuby želez a do sklepa takřka spadnu. Přelézám kopy zásob a až v poslední malý místnosti zakopávám vo prázdnej padesátilitrovej demižón. Zde návod na přípravu rýžovýho vína: Deset kilo rýže, doplníme vodou, společně s cukrem, můžete přidat hřebíček, citrón a další bejkárny (vygůglujte si) a necháte šest týdnů kvasit. Pro urychlení kvasení dovnitř někdo pluve, já ale nevím, no… Jo a do hrdla demižónu je vhodné dát kvasnou zátku, tzv. bublátko. Pak už jen stačí čekat a čekat a čekat.

Autor textu: Marek Baroš, M-klub - divadelní a programový dramaturg