Přátelé, moc vám všem děkuji za přání k narozeninám a nejlépe své pohnutí vyjádřím dalším dílem, že?

Vono, když si vás na vaše narozeniny někdo všimne, tak to prostě potěší. Najednou se necejtíte nepotřebně, podobně jako program v google mapách, kterej, když teď všichni nosí roušky, má s rozmazáváním lidských ksichtů po ptákách.

Vod rána se na vás všichni doma usmívaj a je to vidět i na Žandě, která si během noci z latěk ztloukla konstrukci kolem svýho těla, potáhla ji dvojitým igelitem, a teď v ní chodí po domě a ven pouze koukaj dvě dlouhý inseminátorský rukavice. A usmívá se i Tera, která jinak veškerej čas tráví na balkóně, kde vyšívá biblický žalmy na máminy roušky, vopřená vo svou novou hračku, Browning, umístěnej tak, aby měl co nejširší perimetr, a kouká po očku po lidech na ulici, jestli maj výdechový votvory dobře zahalený. Podle krátkých dávek, co mě co chvíli zvednou z gauče, se lidí toužících po dalších odhalenejch tělních votvorech, najde pořád dost.

No a pak přijde ta chvíle, kdy mě rodinka zavolá ke stolu. Sešli se všichni. Koukám jak blázen, kolik nás tu vlastně bydlí. Pokud počítám i naše tři psy, tak celkem vosum. Sedí kolem stolu, vlčím pohledem, jako by nám už došla všechna rýže, mě skenují, na stole je klasická krabice, kterou dostávám každej rok, uvnitř je pružina s boxerkou, a každej rok věřím, že to uvnitř mě po otevření netrefí do nosu. Otvírám víko a zjišťuji, že i letos mě můj idealismus zklamal. Po všeobecném veselí, kdy se i psi válej v křečích po zemi mi nejmladší dcera na stříbrném tácu nese dort. Jsem dojatej. Věděl jsem, že to malý stvoření, který jsme dali jméno po svý mámě (tedy taky Žanda) je tělem i duší anděl. Dort má podlouhlý krychlovitej tvar politej čokoládou. Dostávám nůž a snažím se jej rozkrájet a opět všeobecný výbuch veselí. Stejně jako každej rok jsem i letos dostal krémem potřenou cihlu.

No, jsem rád, že mám narozky jen jednou do roka… Ale na druhou stranu, vidět svou rodinu pohromadě, jak v bouři štěstí a smíchu prskaj do svejch roušek, je vlastně ten největší dar.

Autor textu: Marek Baroš, M-klub - divadelní a programový dramaturg