Z OSMANSKÉ ŘÍŠE AŽ K NÁM
V naší přírodě divoce neroste ani jeden ze třiceti druhů šeříků. Jejich místo zde zaujímá příbuzný ptačí zob, jehož květenství jsou však výrazně menší a také vůně je slabší. Původní domovinou nejčastěji pěstovaného šeříku obecného je Balkán a odtud, z Osmanské říše, se dostal někdy v 16. století do našeho prostoru. A tak začalo dlouhodobé šlechtění, ze kterého vzniklo mnoho kultivarů různých barev a květenství gigantických rozměrů. Díky šlechtitelským úspěchům nabral šeřík na popularitě a stal se častou ozdobou zahrad, parků i veřejné zeleně. Roste velice ochotně i na nepříliš úživných a vysychavých stanovištích, jako jsou náspy nebo krajnice.

Pokud chcete šeřík pěstovat na zahradě, můžete si vybrat z mnoha kultivarů i způsobů zapěstování. Jen je třeba počítat s tím, že rád odnožuje a tak se občas objeví i tam, kde ho úplně nechceme.

ŠEŘÍK V KOSMETICE, ALE I V CUKRU
Své využití našel i v kosmetickém průmyslu, kde se jeho vonné květy využívají k výrobě parfémů. Doma si můžeme jeho vůni uchovat například ve formě šeříkového cukru, který nám jarní aroma připomene i v pošmourném podzimu. Navíc má vůně šeříku zklidňující účinky. Abych pouze nechválil, u citlivějších jedinců může vyvolávat alergickou reakci, nejčastěji při kontaktu rostlinných šťáv s kůží.

V oblasti, odkud pochází, mu byly přisuzovány až nadpozemské schopnosti. Hospodyně zde každé jaro vyzdobily obydlí rozkvetlými větvičkami a omamná vůně vyhnala všechny zlé duchy. Možná bychom i my měli nechat prostoupit kouzelnou vůni šeříku nejen do svých obydlí, ale hlavně do mysli. Krásné jaro!

 

Autor textu: Libor Marčan