Z cyklu Historie čtení na Valašsku aneb 100 let od založení Masarykovy veřejné knihovny na Vsetíně - A jak to bylo s čítárnou?

Vzdělání, jež poskytuje obecná škola, nikterak již nestačí širším vrstvám lidovým,“ konstatoval Viktorin Pšorn roku 1904. Naději vkládal po vzoru zahraničním do veřejných čítáren, které měly být přístupné každému bez rozdílu.

Podmínky pro zřizování čítáren byly jednoduché – čítárna měla být:
1) umístěna ve středu města, odděleně od místností hostinských, bez dostupného alkoholu a kouření
2) otevřena každý den alespoň několik hodin
3) měla by nabízet rozmanité časopisy a revue napříč všemi obory
4) mimo tisk pornografický

Pro pohodlí čtenářů v ní měly být i psací stolky a naučné a cizojazyčné slovníky.

Obálky českých časopisů, (1910 - 1913).Obálky českých časopisů, (1910 - 1913).Zdroj: Digitální knihovna [online]

Na Vsetíně se na počátku 20. století pokoušel otevřít veřejnou čítárnu Vzdělávací spolek Snaha, ale neúspěšně. Nejčastější námitky byly, že ve městě chyběli studenti, lid dělnický měl své časopisy přístupné v dělnických spolcích, a že obci chyběly prostředky. Přesto se nakonec místní sdružené spolky pod vedením Osvětového sboru pro Vsacko dne 11. března 1913 usnesly veřejnou čítárnu zřídit: „Sociální poměry dnešní nedovolují jednomu ani druhému opatřovati si ze svých hmotných prostředků tolik duševního chleba (novin, knih), kolik ho nutně potřebuje, aby udržel krok s duchem času. Noviny vyložené v hostincích jistě nemohou uspokojiti duševních potřeb čtenářské obce; jednak malým výběrem, jednak svou hodnotou, konečně proto, že jistě osmi desetinám četbychtivých není možno choditi za vzděláním do hostinců, už z důvodů hmotných ne.“1

Obálky českých časopisů, (1910 - 1913).Obálky českých časopisů, (1910 - 1913).Zdroj: Digitální knihovna [online]

Čítárna byla otevřena o Vánocích 24. prosince 1913 a nabízela „slušný výběr tisku denního, listů krajinských a revuálních všech směrů politických.“ Byla vhodně umístěna v pěkné, světlé a vzdušné místnosti soukromého domu na Dolním náměstí (v místech současné vsetínské knihovny). Dle historika Ladislava Baletky se jednalo o dům Josefa Winklera čp. 320, dobový tisk ji však situoval do vedlejšího domu – obchodu Jana Životského. O čítárnu se staral Spolek veřejné čítárny (založený roku 1914) a obecní výbor se zavázal přispívat ročně 30 K na její provoz a platit osvětlení.

Vsetínská veřejná čítárna bohužel nepřečkala první světovou válku. Její spolek se rozešel roku 1919 a její krásný nábytek byl odkázán Sokolu. Dle knihovního zákona z 22. července 1919, kdy „Úplně vybudovaná knihovna skládá se z půjčovny knih, čítárny a knihovny příruční,“2 se měla o veřejnou čítárnu postarat obec, ale, i když po ní čtenářská veřejnost volala, během první republiky čítárna na Vsetíně zřízena nebyla, vznikla až roku 1947.

Autorka textu: Mgr. Jana Vaculíková, Masarykova veřejná knihovna Vsetín

Zdroje:
POKORNÝ, Karel. Veřejná čítárna na Vsetíně. Palacký: pokrokový list lidovýchovný pro východní Moravu. Val. Meziříčí, 1913, č. 52 (23. 12. 1913). s. [1].
PŠORN, Viktorin. Pro veřejné lidové čítárny. V Praze: Čas, 1904.
Vsacké noviny, č. 2, 26. dubna 1919 a č. č. 3, 29. dubna 1919

1 POKORNÝ, Karel. Veřejná čítárna na Vsetíně. Palacký: pokrokový list lidovýchovný pro východní Moravu. Val. Meziříčí, 1913, č. 52 (23. 12. 1913). s. 1 a 2.
2 Zákon č. 430/1919 Sb. ze dne 22. července 1919 o veřejných knihovnách obecních.