Dokládají to stovky článků publikovaných v dobovém regionálním i celostátním tisku. Za všechny alespoň: „Zde na Valašsku jest pravá vlasť kořalečního moru. Kořalka pije se všude a stále. Kořalka snídá se, polévá se jí na míse chléb a to jedí mladí, staří lžícemi.“ (Národní listy, 1898) či „Z dlouhého zvyku pijanství vyvinula se tu vášeň ožralství.“ (Zahrada sv. Františka, 1887).

Alkoholismu Valachů si všímali také četní národopisní pracovníci při líčení zdejšího regionu a jeho obyvatel: „Jako jinde víno, tak na Valašsku kořalku opěvují za nejlepší dobro v tomto slzavém údolí“ (F. Bartoš, 1880); „Největší vadou našich Valachův je přílišné pití kořalky.“ (M. Václavek, 1894); „Za to mají Valaši tu chybu, že neznají míry v pití kořalky. Pije se, pije, hospodský připisuje …“ (V. Grünzweig, 1903).

Děti při sběru ovoce na kvas. Valašsko, 1. polovina 20. stoletíDěti při sběru ovoce na kvas. Valašsko, 1. polovina 20. stoletíZdroj: fotoarchiv MuRV

Alkohol u dětí
Povážlivější na epidemii kořalečního moru na Valašsku byl fakt, že jím byly nakaženy také ženy a dokonce i děti, včetně nemluvňat. Dalo by se říci, že malé Valášče začínalo s pálenkou už v prenatálním stavu. Ženy tu totiž v minulosti podle rozšířené pověry, že pitím „gořalky“ bude dítě pěkné a zdravé, požívaly destiláty i v těhotenství. Děti nasávaly alkohol i s mateřským mlékem, neboť jejich matky pily na zotavení kořalku ihned po porodu, v době šestinedělí jim byla nošena „do kúta“, konzumovaly ji i při křtu a úvodu, přičemž úvodové hostiny byly množstvím alkoholu a opilstvím žen obzvlášť pověstné. Kořalkou byly malé děti uspávány, větší ji požívaly s chlebem k snídani, obědu i večeři jakožto údajný výživný pokrm. Ještě ve 30. letech se ze školní kroniky Francovy Lhoty dozvídáme, že z 251 žáka jich 172 (68,5 procent) okusilo alkohol a 3 děti (1,2 procent) jej pily pravidelně.

Jako odstrašující příklad extrémního pijáctví celých valašských rodin uvádíme zprávu uveřejněnou v měsíčníku Hlídka roku 1901 (podobné zprávy ovšem nebyly ojedinělé): „Otec klopýtá a zpívá, matka se drží sotva na nohou a čtyřleté dítě, zpité ‚na mol‘ jako rodiče, musí matka vléci, aby nezůstalo na silnici ležet.“ S podobnými výjevy se už naštěstí v současnosti nesetkáváme, přesto se alkohol těší velké oblibě Valachů dodnes.

Milada Fohlerová, etnografka Muzea regionu Valašsko