Na školách Zlínského kraje, kde nesídlí žádná posádka, jsou vojáci a jejich technika obzvlášť atraktivní a pozornost veřejnosti je vždy jistá.

„Obrana státu není záležitostí jen ozbrojených sil a profesionálních vojáků. Díky projektu POKOS můžeme zvýšit povědomí dětí a mládeže o tom, že se týká všech občanů České republiky, protože branná povinnost nevymizela s profesionalizací naší armády,“ přiblížila význam návštěvy Daniela Hölzelová z odboru komunikace MO.

A pokračovala: „Děti ale samozřejmě připravujeme i na mimořádné situace, se kterými se mohou v běžném životě setkat. Proto jsme pro ně připravili několik stanovišť, kde si mohou vše prakticky vyzkoušet.“

Na zdravovědě se pracovalo v malých skupinkách Vojáci z Hranic si s sebou do školy kromě figurín na trénink masáže srdce vzali i unikátní simulátor – nosní vzduchovod NPA, který je určen pro zajištění dýchacích cest pro práci CLS (Combalt Life Saver). Tito takzvaní „Síelesáci“ jsou příslušníci armády, kteří prošli odbornými kurzy a jsou tedy schopni poskytnout první pomoc v polních podmínkách.

Tým ZŠ Křižná (Markéta Pospíšilová, Markéta Korábečná, Karolína Gavendová, Natálie Ondřejová) před budovou České televize, kde se setkal s pamětnicí perzekuce rodiny Křižanů.
Tým ze ZŠ Křižná se vydal do Prahy za příběhem pronásledované rodiny Křižanů

Děti si postupně vyzkoušely jednotlivé kroky první pomoci a dozvěděly se i různé zajímavosti. Například, že pravá nosní dírka je fyziologicky vždy větší nebo, že musí být velmi opatrní při čištění dutiny ústní u bezvědomého. Mohl by totiž reflexivně stisknout zuby a ukousnout tak prsty svému zachránci. Kromě toho se také učily zastavovat krvácení a obvazovat rány.

Chemici přivezli masky a spojaři radiostanice Do vsetínské základní školy přivezli příslušníci bučovického praporu představit také chemiky a spojaře. Dětem vysvětlili, jak se pracuje na pozorovacím chemickém stanovišti a že chemické zbraně jsou zakázány ženevskými konvencemi, tedy jakýmisi „pravidly k válce“.

Pro praktické využití v běžném životě se dětem jistě bude hodit informace o chemickém poplachu, který může být vyhlášen sirénami kdykoli – například v případě havárie cisterny s chlórem. Poučili děti, že v takovém případě mají utíkat rychle dovnitř do budovy a pevně zavřít okna. A pak si všichni mohli vyzkoušet protichemické obleky a masky.

Soutěž v pojídání jitrnic.
Na Valašsku se utkali v pojídání jitrnic. Soutěž ovládl Maxijedlík

Spojaři dětem přivezli na ukázku své radiostanice a na přednášce jim ukázali, čím byli vybaveni v minulosti i techniku, na kterou se těší v nejbližší budoucnosti. Děti si mohly vyzkoušet spojení, ale musely dodržovat pravidla komunikace – tedy, že se nesmí oslovovat jmény, musí mluvit důsledně spisovně a správně, nemůžou prozradit své stanoviště a další podmínky komunikace.

Přežití v přírodě a topografie se trénovalo ve třídě, protože venku mrzlo a padal sníh Život ohrožuje zima, déšť, sníh, srážky i sluneční paprsky, proto vojáci na stanovišti s označením „Přežití“ učili děti, jak si v přírodě postavit provizorní přístřešek.

„Nejlepší je využít přirozených úkrytů, terénních nerovností nebo vyvrácených stromů. Záleží, jestli se potřebujete ukrýt před větrem, deštěm či predátory. Pokud se vám nepodaří najít vhodné přirozené útočiště, musíte si přístřeší vystavět od základů, použít můžete cokoliv: větve s jehličím, listy, které dokonale odvádí vodu nebo kůly. Za použití fantazie dokáže vybudovat přístřešek každý,“ vysvětlil četař David Kočař ze 74. mechanizovaného praporu.

Šafařka bodovala ve florbalové lize.
Šafařka bodovala ve florbalové lize

Kromě toho si děti také vyzkoušely rozdělat oheň pomocí křesadla nebo se dozvěděly, jak si obstarat vodu a potravu. Armádní technika zaujme každého Obrněná či speciálně upravená technika i vybavení vojáků jsou na školách vždy v obležení školáků. Tentokrát s sebou vojáci přivezli nákladní Tatru, ale i maskované detekční chemické vozidlo nebo spojovací Iveco s lesem antén na střeše.

Vystavenou techniku si mohly prohlížet, zkoumat a prolézat nejen děti z druhých stupňů, pro které byl program určen primárně, ale všechny děti z celé školy. A tak se troubení a radostný pokřik z reproduktorů vozidel „Haló, haló, co se stalooo?“ nesl okolo škol celé dopoledne.

Text: Eva Zítková