Svátky svatého ducha - mísení pohanských i křesťanských zvyků
Stejně jako v ostatních, tak i ve svátcích svatého Ducha se mísí pohanské zvyky s křesťanskými. Obsahem křesťanských letnic je připomínka seslání Ducha svatého na apoštoly. To se podle knihy Skutků apoštolů odehrálo tak, že za mocného hukotu vichru z nebe vyšlehly ohnivé jazyky, které označily každého z nich. Na připomínku tohoto aktu byla svatodušní mše celebrována v rudém rouchu představujícím nebeský plamen, a za zvuků trub zastupujících bouření vichru pak byla z chrámové klenby spouštěna dřevěná nebo vypouštěna živá holubice – symbol Ducha svatého.
Příbytky ozdobené lipovými ratolestmi
V lidovém prostředí starého Valašska se o letnicích dodržovalo práskání biči nebo tatary. Jejich „róchání“ mělo připomínat, „jak Duch svatý přišel s velkým hlukem“. Příbytky a stáje se v této době zdobily zelenými ratolestmi, obvykle lipovými, aby Duch svatý v podobě holubice měl kde usednout a „aby byl dům chráněn před všelikou nehodou“. Jak hlučení, tak zeleň byly prastarými magickými ochrannými prostředky. O svatodušním pondělí dostávali pacholci a děvečky od hospodyně veliký vdolek nazývaný „svatý duch“. Tento den byl na Valašsku rovněž spojován s přípravou „vaječnice“, kterou dříve společně pojídali pasáčci při prvním výhonu dobytka na pastvu.
Holubice z vyfouknutých vajíček jako symbol Ducha svatého a ochrana
Jedněmi z mála dochovaných památek na svatodušní svátky jsou holubičky s tělíčky z vyfouklých vajíček a s křídly a ocasem z navarhánkovatělého papíru. Tyto symboly Ducha svatého se v domácnostech zavěšovaly na stropní trámy, kde plnily ochrannou funkci. Své místo měly i nad kolébkami či postýlkami dětí, kde sloužily jako hračka ke stimulaci zraku a pohybu nemluvněte. (Mimochodem – podle lidové víry je Boží hod svatodušní obzvlášť šťastným dnem pro narození dítěte).
Dva vzácné artefakty v podobě svatodušních holubiček jsou zastoupeny i ve sbírkách vsetínského muzea. Více informací o nich spolu s návodem na jejich výrobu naleznete v čerstvě vydaném čísle muzejního časopisu Valašsko, vlastivědná revue.
Autorka textu: Milada Fohlerová, etnografka Muzea regionu Valašsko