Narodil se 4. března 1917 v rolnické rodině. Po dokončení základního studia odešel do Kladna, kde se dva roky učil mechanikem. Už v raném dětství mu učarovala letadla, proto si po vyučení podal přihlášku na leteckou školu v Prostějově, do níž však nebyl přijat.

Jeho strýc však pracoval v Masarykově letecké lize a pomohl mladému Josefovi, aby byl přijat na leteckou školu v Užhorodě, kde absolvoval letecký výcvik roku 1936. Po příchodu na vojnu byl Josef Balejka zařazen do pilotní školy, kterou úspěšně absolvoval a následně jej přiřadili k 37. leteckému pluku stíhací perutě v Piešťanech na Slovensku.

Mnichovská dohoda a následný vznik Protektorátu jej těžce zasáhly a proto se rozhodl přejít přes hranice do Polska, kde se zúčastnil prvních bojových akcí. Mimo jiné tu létal společně s legendárním Josefem Františkem, stejně jako později v Anglii. Po porážce Polska se dostal přes Rumunsko do Francie, kde se přihlásil do polské perutě. Ve Francii do bojů nezasáhl a byl spolu s dalšími letci evakuován do Anglie.

V Anglii létal Balejka s 303. polskou perutí RAF a účastnil se bojových operací s letadlem Hawker Hurricane a to až do roku 1941, kdy byl zraněn. Po rekonvalescenci se tři roky věnoval výcviku nových pilotů. Poté jej zařadili k 311. československé bombardovací peruti, kde létal s B-24 Liberátor, nejdříve jako druhý a posléze pak jako první pilot.

Úkolem peruti bylo provádět hlídkování nad mořem kolem britských ostrovů a v Biskajském zálivu. V době spojenecké invaze do Francie pak chránili transportní lodě v průlivu kanálu La Manche. Po konci války se Balejka vrátil zpět do vlasti. Jelikož však měl anglickou manželku, Československo společně opustili už v roce 1946 po vítězství komunistů ve volbách a usadili se v Anglii. Tam také Balejka následně získal britské občanství.

Působil pak v řadě míst, třeba jako řidič autobusu a navíc studoval, aby dostal licenci pilota civilních dopravních letounů. Po jeho získání létal jako pilot několik let v Jižní Americe. Mimo létání byl i plodným vynálezcem a na své vynálezy měl četné patenty.

Do rodné vlasti se natrvalo vrátil až krátce po roce 1989, kdy se přestěhoval do rodných Valašských Klobouk. Zde žil až do své smrti 7. července 2004. Za válečné zásluhy byl oceněn řadou medailí a vyznamenání (Anglických, Československých i Polských). V roce 2003 mu bylo uděleno čestné občanství města Valašské Klobouky.

Autor: Pavel Mašláň