Dnes už je tato retro záležitost doslova historickou „fosilii“, která se ovšem neustále těší mimořádnému sběratelskému zájmu a zcela jistě se s ní setkáte na různých internetových aukcích či bazarech.

Bylo, nebylo…

V časech normalizace byly dlouhé zimní večery celé řady rodin ve znamení promítání pohádek. Znamenalo to především časovou zátěž pro rodiče, která však byla kompenzována dětskou radostí plnou vzrušení, pokroky v jejich vnímání, myšlenkových aktivitách a v neposlední řadě i rozšiřováním slovní zásoby.

Zejména otcové se mohli „vyřádit“ ve svých komentářích, neboť rituál četby tištěného doprovodného textu v mnoha případech obohatili o své poznámky, měnili hlasy dle jednotlivých postav, případně zcela popustili uzdu své fantazii.

U starších dětí zase promítačka mohla sloužit jako hračka a zároveň i forma spolupráce mezi sourozenci (což se také často neobešlo bez hádek ze strany výběru pohádky).

Paní Kohoutková tančí s medvědem v Lužné roku 1968.
Už je toho masopustu namále… Zažijte masopustní veselí na vlastní kůži

V proudu světla žárovky jste se ovšem mohli realizovat i hrou stínů ve spolupráci s prsty na ruce nebo vystřiženými siluetami z papíru přilepenými na špejli. Tady záleželo pouze na naší šikovnosti a samozřejmě fantazii.

Promítalo se také na různé plochy. Výhrou bylo plátno k zavěšení, někdy postačila bílá stěna, plocha dveří, skříň, prostěradlo či větší formát papíru. A pokud vás promítání třeba omrzelo, promítačka fungovala také jako skvělé „topítko“.

Jak šel čas

Pojďme si nyní jednotlivé přístroje tohoto českého fenoménu představit v časové posloupnosti. Nejstarším kouskem byla v 50. letech vyráběná promítačka DIABABY, jejíž jednoduchá konstrukce představovala plechovou rouru, která byla uvnitř vyplněna vrstvou azbestové vaty.

Dále šroubovací objektiv s čočkou a z druhé strany byl přímo na krytu umístěn závit (E27) pro žárovku (cca 40 - 60 W), kterou od filmu oddělovalo vsazené sklo.

Film se protahoval mezi hliníkovými plechy uchycenými šroubkem. Na plášti samozřejmě nechybělo prolisované žebrování pro odvod tepla a velký nápis s názvem promítačky. Přístroj ve třech barevných kombinacích dodávaly Přírodovědecké laboratoře Brno, ovšem chybí zde jakékoliv logo výrobce. Na originální krabici býval obrázek tří dětí v podobě šachových figurek.

Šedesátá léta u nás ovládly bakelitové promítačky DIAR, pro něž je charakteristické křížové žebrování a protáhlý šroubovací objektiv s otočným zaostřovacím kolečkem bílé barvy na jeho konci.

Na zadní straně zpravidla tmavohnědého výlisku pláště nechyběly nápisy DIAR – ZÁK. CHRÁNĚNO a MADE IN CZECHOSLOVAKIA.

Uvnitř přístroje je závit žárovky (E14, 25 – 40 W) přichycen šroubem ke spodní mřížce. Zajímavostí byl také speciální nástavec, jehož potočení umožnilo promítání pohádek ruské výroby, které měly odlišné umístění obrázků na filmovém pásu i menší formát.

V Milevsku se konal kurz malování kávou.
Kávou se dá i malovat. Chtěli byste to zkusit? Máme pro vás krátký návod

Výrobcem bylo brněnské družstvo umělecké výroby Moravská ústředna. Známe také tři provedení originálních kartonových obalů.

Na obrázcích se mohlo vyskytovat buď dítě na loďce v podobě lžičky, kreslený motiv projektoru a ve světelném obrazu pak závod kocoura a letícího kosa (na víku), dále dětské hry v přírodě (boky) a nejvíce strohý byl pouze modrý motiv na do sebe zasunutých krabicích.

Většinou na jednom z boků nechyběl stručný návod, schéma přístroje a uvedená cena (86 Kčs).

Fenomén DIAX

Největší boom nastal v období tzv. „Husákových dětí“, tedy v 70. letech. To však již nastoupily vylepšené projektory značky DIAX s velmi působivým designem. Plastový plášť se svislým žebrováním byl nejčastěji černé barvy (později světle i tmavě šedý, příp. hnědý).

Jeho první typ z roku 1968 vyráběný ještě MÚ Brno stál 90 Kčs a bokům krabice vévodil motiv projektoru a obrázky z pohádky O pejskovi a kočičce. V 80. letech to byl již zmíněný typ DIAX 3. Jeho pořizovací cena činila 110 Kčs, posun filmu zde byl usnadněn otočným kolíkem a plastový rámek pro vedení filmu se odlišoval dutými válečky na jeho koncích.

Pokud jste nechtěli riskovat tepelnou deformaci plastového krytu, bylo pravidlem cca po 20 minutách provozu promítání přerušit (uživatelé si sami často do přívodní šnůry namontovali vypínač). Na plášti nechybí kromě označení typu rovněž logo výrobce (Chemoplast Brno).

V dalším desetiletí se již vyráběl typ DIAX 4, ovšem to již začaly dětské promítačky válcovat videopřehrávače a staré přístroje i bakelitové nebo plastové špulky s diafilmy či prvotní papírové obaly s celuloidovými diapásy byly „uklizeny“ na půdy a do sklepů.

Na závěr je nutno ještě podotknout, že vůbec první diaprojektory s tímto názvem vyráběla od roku 1937 brněnská firma Jindřich Suchánek, první československá továrna přístrojů pro úzký film (od r. 1939 model DIAX II., logo firmy: JSB, případně také školní přístroje značky SCOLAR).

Pulčínské ledopády.
FOTO: Pulčínské ledopády jsou nádherné. Podívejte se i na úchvatný masiv skal

V devadesátkách samozřejmě skončila i výroba samotných diafilmů, které u nás měly podobu kinofilmu o šířce 35 mm.

Souvislý film s řadou pozitivních snímků měl různý počet políček (zpravidla od 10 do 39), které byly u novějších diafilmů také číslovány.

Zbývá jen dodat, že se promítalo na šířku zleva doprava. Do promítaček se filmové pásy vkládaly samozřejmě opačně než při jejich zběžné prohlídce v protisvětle, tedy tzv. hlavou dolů.

Drtivou většinu příběhů představovaly kreslené pohádky, ovšem nechyběly ani fotografické přepisy oblíbených českých filmových pohádek (např. dvoudílný černobílý diafilm Pyšná princezna nebo barevná Princezna se zlatou hvězdou na čele).

Muzejní záležitost

V naší muzejní sbírce najdete téměř všechny popisované reprezentanty dětských promítaček, včetně jejich předchůdců (Laterny magiky na malou petrolejovou lampičku a skleněné pásky s kruhovými obrázky).

Nechybí ani sofistikovanější kovové přístroje používané v předškolních zařízeních a pro výuku na školách (Meopta Medirex, Medior).

Kreativní učení ve vsetínské knihovně zážitkově i vlastní tvorbou.
Kreativní učení ve vsetínské knihovně zážitkově i vlastní tvorbou

Součástí fondu jsou rovněž stovky samotných diapásů, diafilmů a jejich textových příloh (převážnou část však tvoří školní výukové diafilmy).

Zajímavostí je také několik originálních autorských předloh s kresbami ilustrátorů určených k samotné výrobě diafilmu.

Zejména v oblasti diafilmů a diapásů máme samozřejmě velké rezervy, tudíž uvítáme ze strany veřejnosti každou nabídku a možnost doplnění sbírky o chybějící tituly.

Je pravdou, že i v dnešní době můžeme zaznamenat snahy o znovuoživení tohoto druhu zábavy. Stačí zadat pár slůvek do vyhledávače a během chvilky nám naskočí příslušné internetové stránky či profily facebookových skupin.

Luhačovice.
FOTOGALERIE: Lázeňské město Luhačovice je po setmění kouzelné. Podívejte se

Zjistíme např. probíhající aktivity k získání financí na výrobu nových diafilmů na portálu Hit hit, přečteme si vzpomínky „pamětníků“ na jejich dětství s diaprojektory i postřehy současných propagátorů, získáme kontakty na sběratele a můžeme zaznamenat i řadu kuriozit v této oblasti zájmu.

Jsou to například různé kutilské úpravy přístrojů, případně se dovíme, že u zdánlivě stejných promítaček typu DIAX existuje ještě další dělení dané odlišnými barvami ochrany přívodní dvoulinky u pláště přístroje.

Domácí promítání je netradiční zábava, která dnešním padesátníkům nostalgicky připomíná vlastní dětství. Je dobře, že jeho kouzlo dosud zcela nezmizelo a charakteristická vůně diafilmů spojená s vlastním komentářem obrázků, často dokáže oslovit i jejich vnuky. Nicméně spolehlivě fungují i muzejní sbírky, které představují jistotu zachování promítaček a dalšího filmového materiálu i pro další generace.

Z našich depozitářů také čas od času tyto předměty zamíří na některý z retro výstavních projektů. Za mnohé z nich děkujeme právě Vám, návštěvníkům a přátelům našeho muzea.

Lubomír Vyňuchal, Muzeum Komenského Přerov