Na jedné ze svých fotografií působí čtrnáctiletý čínský chocholatý psík Šimon jako filmová hvězda: sebevědomý, elegantní, s vlajícími dlouhými bílými chlupy na hlavě i na tlapkách. Člověka by při pohledu na něj nenapadlo, jaké peripetie má za sebou. Svého času měl paničku, jenže ta zemřela a Šimon se ocitl v útulku. V zimě, uprostřed mrazů. Psí obleček jen chabě bránil jeho drobné tělíčko před chladem.
Jeden ze zájemců o psa z útulku upozornil záchranáře na drobného, jednoznačně bytového psíka, který se v kotci klepe zimou. Bylo jasné, že Šimon musí do tepla. Při veterinární prohlídce bylo navíc zjištěno, že trpí rakovinou, veterináři mu dávali pár měsíců života. Z tohoto důvodu bylo rozhodnuto, že Šimon již nepoputuje z prozatímní záchranářské rodiny dále, ale stane se jejich pejskem nastálo. Byl ovšem úspěšně operován, uzdravil se – a v kruhu svých blízkých lidí a psích kamarádů dalších pět let ukazoval rakovině záda. Vydobyl si dokonce doma pověst veselého uličníka, který by ukradl jakékoli jídlo, kdyby jen směl.
Bohužel se mu zkraje letošního roku po dlouhé době klidu objevil na tlamě podezřelý útvar. Rodina se s ním vydala na veterinární kliniku, kde padl verdikt – operace, vytržení dvou zubů, plastika dolní čelisti. Zásah byl nezbytný, bez něj by Šimon měl naději jen nakrátko – podezřelý útvar byl tumor. Všechno to muselo být hotovo najednou, protože Šimon psychicky špatně snáší veterinární zákroky, pobyt mimo své bezpečné prostředí a stres vůbec. Bylo také jasné, že tak náročná operace bude finančně nákladná.
Šimon byl zařazen do programu tzv. virtuální adopce, kde je možné prostřednictvím dotyčné záchranářské organizace finančně podporovat na dálku pejska, který potřebuje pomoc. Šimonovou patronkou se stala dobrá duše z Ostravy. A pak se o všem dověděl také jeho lidský kamarád Rainer a jednorázově podpořil Šimonovu léčbu neuvěřitelnými pěti tisíci korunami. Za obojí byla rodina samozřejmě moc vděčná.
Když už se zdálo, že je vyhráno, operované místo ztmavlo až zčernalo – takto se projevuje nekróza tkáně. Šimonovo tělo transplantovanou tkáň nepřijalo a byla nutná reoperace. Rodina tedy podstupovala se Šimonem celý proces znovu a modlila se, aby teď už to vyšlo. Druhý proces hojení však dopadl na výbornou a Šimon se začal vracet ke svým obvyklým způsobům: když už ho rodina zase musí napomínat, aby neloudil a nekradl jídlo, značí to, že už je zase dobře.
Sylva Kaplanová