Všichni se vzdělávají a osobnostně rozvíjejí (a já mám pocit, že jenom tupnu, že nejsem schopna sestavit souvislou větu a učit se s dětmi). Teď je právě ten čas, kdy můžeme užívat smysluplně dny s rodinou (a já tady čumím do facebooku, piju kafe a děcka mi děsně lezou na nervy, o manželovi ani nemluvě). Měla bych tedy aspoň pořádně vyklidit sklep a uklidit skříně a vymalovat.

Dostali jste se až sem? Možná někdy ano a není na tom nic mimořádného, nic divného. Je toho tolik, co dělají ostatní. Zvláště, když se připojíme do virtuálního světa na sociální sítě a nabudete dojem, že všichni dělají všechno, všichni zachraňují svět, jenom vy nic moc.

ZACHOVEJTE SI HLAVNĚ DUŠEVNÍ ZDRAVÍ - TO JE TOTIŽ TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ
Taky jsem se přistihla v momentě měla bych - bylo by dobré kdybych - vždyť jenom existuju a dejchám. A to je špatně? Ne. Pro zachování duševního zdraví je důležité si uvědomit, že existovat a dýchat, je to, co právě teď potřebuji. A třeba za chvíli, za hodinu, za týden, zase budu dělat spoustu užitečných činností pro své děti, rodinu, okolí. Jenže teď právě potřebuju dělat to nejužitečnější pro sebe. Nevyčítejte si, že toho ostatní dělají víc než vy. Na vás totiž taky záleží.

Všichni jsme v situaci, kterou jsme nezažili. Omezeni jsme všichni. Strach o zdraví a strach o budoucnost visí stále ve vzduchu, ať to chceme vnímat nebo ne. Každý ale žijeme ve svém světě, každý máme jinou míru změn, jinou míru možností, jinou míru stresu a i schopnosti jej prožívat. Jiná očekávání a plány do budoucna. A nikdo druhý nemůže vědět, jak se v tom svém světě cítíme a jak přítomnost žijeme.

NENECHTE SI VNUTIT, ŽE JSTE "JEN" DOMA -  UŽ TÍM POMÁHÁTE!!!
Když se necháte ještě nahlodat okolím, že jste k ničemu, sobě ani světu dozajista nepomůžete. Rodiče, kteří zůstali s dětmi doma, nezůstali jen s dětmi doma, jak jsem slyšela. Být s dětmi doma znamená neustále zapnutou pozornost. Zvláště s malými dětmi prostě nemůžete říct, já už nemůžu, potřebuju být sama, potřebuju se projít a zavřít dveře a odejít. To prostě nejde. A kolik maminek zůstalo doma úplně samo. Nebo naopak s partnerem na "home office", takže ještě je potřeba „ ukočírovat“ chování dětí tak, ať tátu neruší při práci. A k tomu suplují učitele, kamarády svým dětem, denně vaří, k tomu připočteme starost o zdraví, o rodiče či prarodiče, organizace času a prostoru doma. Není to vůbec jednoduchý úkol. Nenechejte si vnutit, že jste k ničemu, že jste jenom doma. Už tím vlastně pomáháte.

Pocit být užitečný, je jednou z lidských vrozených potřeb. Je fajn si uvědomit v těchto chvílích, že užiteční můžeme být úplnými maličkostmi:
- úsměvem (usmívat se dá i očima a pod rouškou venku)
- podporou svých dětí 
- tím, že z nich vychováváte spokojené lidi
- tím, že houpete nohama a koukáte „do blba“ a čerpáte energii, protože je užitečné mít energii na další dny - budeme ji ještě určitě potřebovat

NESROVNÁVEJTE SE S DRUHÝMI
Z maličkostí se skládá celý den. Nenechejte se proto vyčerpat sami sebou ani okolním tlakem. Nesrovnávejte svoje děti, životy svých rodin ani sebe sama s ostatními. Jak se říká, nikdo nechodíme v botách toho druhého. Nikdo nevíme, jaký boj bojují ti druzí. Nesrovnávat se s ostatními, je pro život zásadní. Nejen pro život nás dospělých, ale především dětí. V dětství se totiž budují emoční rovnice, které nás pak provázejí celý život s pocitem provinění nebo naopak povýšení: "Podívej na ni, jak už to umí. Já jsem lepší, protože jsem udělal toto a ty ne."

Místo porovnávání s ostatními, a to nejen teď v nouzových stavech, ale vždy se raději držme známé čtvrté toltécké dohody: „Vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete – ne více a ne méně než tak, jak to jde. Budete-li znovu a znovu dělat vše co nejlépe, stanete se mistry osobní transformace.“

 

Autorka textu: Markéta Skládalová, pedagogická lektorka