Nositelem vyznamenání byl Emanuel Tylčer a bylo mu uděleno roku 1960. Kdo to byl a o co se konkrétně zasloužil?

Byl to vedoucí pracovník, technik, technolog, konstruktér, vynálezce i designér, který zasvětil svůj profesní život sklárně v Karolince (dříve v Novém Hrozenkově). Byl člověkem nesmírně pracovitým, houževnatým a vynalézavým (a ve svém oboru doslova geniálním). Byl původcem specifických technik hutního tvarování skla, pro něž se vžil název „tylčroviny“, a byl rovněž držitelem tří patentů na inovativní „tváření“ skla.

Díky vstříctnosti pozůstalých, snaše a vnukovi E. Tylčera, kteří pracovníkům vsetínského muzea zpřístupnili doklady a dokumenty po E. Tylčerovi se dovídáme, že ve sklárně s menšími prodlevami působil 58 let… V roce 1920 v ní začal pracovat coby patnáctiletý jako pomocník na huti, kterou založila a vlastnila jedna z nejvýznamnějších sklářských společností S. Reich a spol. Záhy odešel studovat na sklářskou školu v Novém Boru, kde si přivydělával jako kreslič v tamější sklárně (1922–1924). Další zkušenosti získal na postu kalkulanta v Harachově sklárně v Novém Světě (1926–1927). Po trvalém návratu domů se ve třicátých letech vypracoval na „pecvedoucího“, od roku 1940 byl vedoucím rafinerie a po 2. světové válce vedl jako správce celý závod. V té době si svou techniku tvarování skla za pomocí soustavy nožů a jehel dal patentovat v Belgii, Švýcarsku a Itálii (v tuzemsku první Tylčerův patent vešel v platnost až roku 1955). Po sloučení sklárny v Karolince se sklárnou v Květné působil nadále ve vedení podniku, a to jako vedoucí výrobně technického úseku (1950–1960) a vedoucí vývojového oddělení (1961–1967). Po odchodu do starobního důchodu pro sklárnu dále pracoval a to až do své smrti v roce 1978, přičemž mu v 70. letech byly přijaty ještě dva patenty na tvarování skla.

Během své úspěšné kariéry se zasloužil např. o mechanizaci výroby, zavedl tzv. „šlapáky“, linku prvovýroby rafinačních procesů aj. Kromě toho se věnoval „vynalézání“ technik hutního tvarování skla a vytvořil řadu tzv. T dekorů, čítající přes úctyhodných 200 položek. V 60. a 70. letech bylo o nápojové a stolní sklo zdobené „tylčrovinami“ – plastickými (optickými i mačkanými) dekory žádané zejména na zahraničních trzích a bylo do ciziny vyváženo prostřednictvím Skloexportu. Prodávalo se ovšem i v tuzemsku a dodnes se s ním lze setkat v domácnostech našich rodičů či prarodičů.

Olga Méhešová, historik uměni, MRV Vsetín