Větrné podzimní dny máme dnes nejčastěji spojené s pouštěním draků. Ač se to zdá k nevíře, tak tato záliba bývala v minulosti vyhrazena spíše městským dětem, na vesnici pak jen dětem bohatých rodičů. Důvod je nasnadě – papír nebýval běžně dostupným zbožím, a už vůbec ne papír barevný, který bylo potřeba na parádní „ocas“. V každé chalupě ale byly dostupné brambory. Drobné brambory si děti rády pekly v popelu, také jablíčko napíchnuté na prut se dalo na ohni opéct a pod očouzenou černou slupkou skrývalo voňavé mlsání. I sama příroda nabízela mnoho materiálu k různojakým výrobkům, stačilo jen trochu fantazie a z brambor ožívala pod rukama šikovných maminek i dětí úžasná strašidla či celá divadélka, kaštany, žaludy, šišky či šípky zase posloužily dětem k výrobě zvířátek. Kde se dařilo kukuřici, nechybělo v podzimních sychravých večerech vyrábění ošatek či kabel, a když zbyla chvilka, přišla řada i na půvabné postavičky z kukuřičného šustí.

S blížící se zimou pomalu v chalupách utichal hospodářský ruch (vše mělo být hotové do svatého Martina), šetřilo se otopem, jídlem, osvětlením i silami, aby vše vydrželo do dalekého jara. Počátkem listopadu brzy se stmíváním se ale rozzářily tisíce světýlek v zahradách posledního odpočinku k uctění Památky vše zemřelých. Světlo a oheň vždy hrály významnou roli v obřadech a magii, uctívali ho i Keltové, pro které se začátkem listopadu zároveň začínal nový rok. V těchto dnech se také v minulosti na Valašsku rozsvěcovaly ve všech chalupách svíčky, stavěly se do svatého kúta či do okna a jejich světlo muselo vydržet do půlnoci, aby ukázalo duším předků cestu domů…

Do Dušiček je sice ještě daleko, ale vzpomenout na své předky, a to i prostřednictvím jejich pravděpodobných zálib, můžete kdykoliv. A pokud hledáte tu správnou inspiraci, můžete se vypravit třeba do muzea – ve dnech blížících se školních podzimních prázdnin se můžete ve všech třech zámcích spravovaných Muzeem regionu Valašsko inspirovat časy vskutku dávno minulými, upéct si obřadní pečivo či si vyzkoušet vlastnoručně hračku z přírodnin, které bývaly k dispozici všude tam, kde bylo do kapsy hluboko a na městský jarmark pro zručnými řemeslníky vyrobenou hračku daleko.

Ivana Spitzer Ostřanská, historik Muzea regionu Valašsko