Pochoutky v časech nedostatku
Ovoce hrálo v minulosti jednu z důležitých rolí ve stravování nejen výše postavených společenských vrstev, ale jako „chléb chudých“ se užívalo k přípravě nejrůznějších pokrmů a své místo si našlo například i ve speciální edici „Knihovničky českých paní a dívek“, která vyšla knižně v roce 1917 jako „Česká kuchyně za dob nedostatku před sto lety, nynějším hospodyňkám na vybranou podaná“. Jak již název napovídá, měla inspirovat hospodyňky v časech válečné vřavy 1. světové války a i na jejího současného čtenáře doléhá ozvěna tíhy tehdejšího bytí. Tak při neúrodě obilí se doporučovalo mlít mouku z řepy, mechu, lišejníků, stromové kůry, kořínků pýru, kaštanů, slámy či dokonce ze dřeva (za nejchutnější bylo považováno březové).

O něco větší oblibě se těšila mouka ze sušených hrušek. Pražští pekaři se dokonce pokoušeli o chléb pečený z pražených okurek, který snad byl i chutný, ale lid odrazovala jeho barva – světle modrá. Pokud už chleba přeci jen byl, doporučovalo se k zamezení jeho velké spotřeby „jísti jej starý a okoralý, zatvrdlý“. Nedostatek masa se nahrazoval konzumací raků, hlemýžďů, žab a pochoutkou srovnatelnou s králičí byla „syslí pečínka“. Děti pasoucí od jara do podzimu dobytek si měly na pastvině chytat též motýly a čmeláky, „aby si pochutnaly na jejich žaludkách, že prý obsahují med“.

Pro ještě silnější žaludky se doporučovalo, že „slimáci mají mnoho živočišného tučného šlemu a velmi příjemnou masitou chuť. Slimáka je třeba hodinu povařit, poté roztlouct v hmoždíři a tuto hmotu šnekovou přidávat do polívky i jiného masitého jídla, které obohatí svou tučností“.

Náhražky kávy
Po takto vydatném obědě přišel čas na kávu – ta pravá byla cenově často nedostupná, ke slovu proto přišly náhražky. Někde nahrazovala káva i samotný oběd či večeři. Kávová zrnka se proto míchala s „žaludovicí, mrkvovinou či šípkovicí, až člověk zkaziv sobě žaludek i hlavu“. Naopak velmi chutná a od pravé kávy prý k nerozeznání podobná kávovina se připravovala se sušených planých třešní ptáčnic, kdy se plody „usuší, jako káva upraží a i s peckou v hmoždíři se roztluče“. Ve světle těchto receptů vyznívá dodnes známé označení slabé kávy „hrušková voda“, odkazující na skutečnou náhražku kávy vařenou ze sušených pomletých hrušek, jako chutná lahůdka.

Nutno podotknout, že předchozími řádky jsme připomněli pouze mezní využití ovoce – pokud vás zajímá, jak si stálo v jídelníčku napříč společenskými vrstvami, nezmeškejte na vsetínském zámku výstavu Někdo to rád sušené – začala v úterý 14. září a třeba hned v pátek 17. září máte možnost si ji v rámci Vsetínské noci užít formou komentované prohlídky. 

Ivana Spitzer Ostřanská, historička Muzea regionu Valašsko, p. o.