Křehké jaro v lomu světla. Šedé holé stromy přecházející v pás jehličnanů. Jaro se chystá, byť je ještě v celé své křehkosti trochu nesmělé.
Co víc by se hodilo než citovat básníka Jana Skácela, který ve svém sonetu o jaru popsal v krátkosti a stručnosti vše, co jiný opisuje dlouhosáhle.
Stopadesátý sonet o jaru / Jan Skácel
Jaro je tak křehké
až se světlo láme
pomalu
slimáčími růžky
se odhodlává tráva
listí má prsty
k zemi svěšené
a ráno nepřestává
po celý den
a trvá přes půlnoc
a do poslední chvíle
na větvi hlohu
zpívá v dešti kos
a šílený je
Vladimír Chovanec
