Jaké ale bylo dětství jejich prapředků na chudém Valašsku před sto a více lety?
Určitě ne jednoduché. Jeho náplní byla už od útlého věku především práce. Od malička tak „ogárci“ a „cérečky“ pomáhali v hospodářství, v domácnosti či na poli. Sotva se naučili stát na nohou, dostali prut do ruky a chodívali pást husy. Když trošku povyrostli, stali se z nich kravaři a kravařky – vodívali na pastvu krávy. V deseti letech se chlapci učili vodit volky a v tomtéž věku už dívky zastávaly téměř všechny práce v domácnosti.

Když nebyly děti na pastvě, sbíraly lesní plody, houby či byliny nebo z lesa nosily dříví na topení. Na jaře pomáhaly na poli, v létě při sušení sena či sklizni obilí, na podzim se zpracováním úrody a při vykopávání „zemňáků“. Volněji neměly ani v zimě, kdy se spolu s rodiči věnovaly nejrůznějším ručním pracím.

Děti při pasení hus. Valašsko, 30. léta 20. století.Zdroj: fotoarchiv MuRV

Rodiny byly v minulosti dosti početné, neobvyklé nebylo mít 10 nebo i více potomků. Uživit všechny tak nebývalo snadné a děti nezřídka trpěly hladem. Proto také mnohé z nich odcházely už velmi brzy do služby. Dosvědčují to i vzpomínky pamětnice z Bystřičky v tamější kronice: „Nás bylo deset dětí. Mívali zme dva zemňáky a dost. Já su z hladu vychovaná. Jak měl chasník 10 roků, musel it slúžit. A na službách taky bylo zle, práce dost a jídla málo. Já jsem měla půl deváta roku, když jsem nastupovala službu.“

Vítaným „odpočinkem“ tak dříve bývala škola
A stejně jako dnes, ani v minulosti nebyla docházka do ní samozřejmostí. Děti z chudších rodin ji navštěvovaly většinou jen v zimě, když jich nebylo třeba při práci v zemědělství. Z odlehlejších horských pasek jim navíc cesta do ní, zvláště v závějích sněhu, zabrala i několik hodin. V rodinách s mnoha dětmi se navíc musely často v chození do školy střídat proto, že měly jen jedny společné boty, které si vzájemně půjčovaly.

Dětství prožité v nedostatku, které vyplňovala hlavně práce, vytvořilo z tehdejších dětí generace soběstačných, odolných, skromných a pracovitých lidí. Budou i pro dnešní děti současné těžké časy přínosem?

Autorka textu: Milada Fohlerová, etnografka Muzea regionu Valašsko