Takto začíná životní příběh mnohých mláďat, která v jarním a letním období přichází na svět. A přesto, že tak činíme s dobrým úmyslem, šťastného konce se mnohdy nedočkáme. Skutečně vždy zachraňujeme?

Při svých toulkách přírodou občas nalezneme z hnízda vypadlé ptáče, které ještě není zcela opeřené. Můžeme je vrátit k ostatním sourozencům, ale pokud chceme mít jistotu, že bude rodiči bez problémů zpět přijato, foukneme na ně cigaretový kouř. Tím překryjeme naši pachovou stopu. U ptáků sice předpokládáme, že jejich rozvinutými smysly jsou především zrak a sluch, ale čich? A právě ten je u některých ptačích druhů dokonalejší než u člověka.

Nejcitlivějším čichem v ptačí říši disponuje australský papoušek soví zvaný kakapo. I kachna divoká se může pyšnit lepším čichem než člověk. Stejně tak ale existuje celá škála ptačích druhů, které mají tento smysl rozvinutý minimálně. Pokud nalezneme mládě, které je již opeřené, ale ještě není zcela zdatným letcem, dopřejme mu klid a prostor ke zdokonalení a své domácí mazlíčky držme v dostatečné vzdálenosti.

V trávě můžeme nalézt i mládě zajíce polního. To je ve srovnání s králíkem po narození zcela osrstěné, vidí a má rozvinutou termoregulaci. Pokud získáme dojem, že je opuštěné, není tomu tak. Samice svá mláďata zanechává bez dozoru i několik hodin, ale pravidelně se vrací, aby je nakrmila.

Stejná situace nastává u srnčat, dančat či kolouchů. Ta zůstávají tiše ležet v bezpečí vysoké trávy a vyčkávají příchodu matky. Pokud tedy narazíme na mládě, které není zjevně zraněné, mělo bychom dodržovat pravidlo „nesahat, neodnášet“.

V lese můžeme narazit i na mláďata veverky obecné. V tomto případě bychom se měli zachovat zcela opačně. Ve věku 4 – 6 týdnů jsou veverčata velmi zvídavá a mohou vypadnout z hnízda. Fyzicky ale ještě nejsou natolik zdatná, aby dokázala vylézt zpět. Přestože je samice většinou objeví a mládě není zraněné, ale pouze podchlazené, do hnízda je nepřenese. Vzhledem k jeho nízké tělesné teplotě se domnívá, že je nemocné a nechá ho uhynout. Tady je naše pomoc a odvoz do záchranné stanice opravdu na místě.

Buďme tedy při svých toulkách krajinou obezřetní. Neuváženým zásahem můžeme tato „opuštěná“ mláďata vytrhnout z přirozeného prostředí a jejich šance na přežití tak výrazně snížit. I přes velkou snahu záchranných stanic není úspěšnost s umělým odchovem vždy stoprocentní a návrat zvířat do přírody je často komplikovaný a složitý. Rozhodujme se tedy s rozvahou a správně!

 

Autorka textu: Květoslava Zemanová, Muzeum regionu Valašsko