K opatření si ovocného stromku příručka Štěpařstwi z roku 1849 radí pěstovat semenáče a ne odkopky, neboť, „z jader rostoucí pláňky (jaderničky zvané) mnohem lepší jsou než ty, jež jsou výstřelky od kořenů stromů starších.“ Moudrý hospodář také pláňky nekupuje, neboť „doma chované pláňky nejlépe daří, jsouce na to podnebí a půdu zvyklé.“ Proto je však potřeba v zahradě „semeniště, jaderniště a štepničku míti.“

Po náležité přípravě půdy (za nejlepší půdu bylo považováno bahno z říčních či rybničních náplav) je možné na podzim přikročit k výsevu jader a pecek. Na jaře „jaká rozkoš spatřiti potom vzcházeti řady stromečků outlých.“ Jak si předkové poradili se škůdci? Před drůbeží či dobytkem zahrádku ochránil plot, kde řádí krtek, tam „živého v hrnec vloživ, zároveň v zemi zahrábni jej, on tu pískaje, množství jiných přivábí k sobě. Totéž čiň myším.“ Proti mravencům se radilo stromky obsypat popelem, proti hmyzu se spoléhalo na množství hmyzožravého ptactva. Štěpničku rozesazovat je nejlepší následující listopad, neboť pláňky přes zimu lépe zakoření a v příštím roce už mohou být roubovány. Pokud se pěstování ovocných stromků věnovali školáci, pak při přesazování stromků nesměli zapomenout „jeden z žáků pravou, druhý pak levou vztáhnouti ruku a píseň Ujmi se stromečku milený mu zazpívat. Totéž učiní stromku, který právě byli ošlechtili.“

A jakáže jsou slova oné písně?

„Ujmi se stromečku milený!

Z očka tlač prouteček zelený.

Nebeský dej ti Bůh vzniku sám,

bys chutné ovoce přines nám.“

Pokud vás zajímá, jaké odrůdy ovocných stromů se pěstovaly na Valašsku v minulosti a které zde rostou do dnešních dní, nezmeškejte výstavu krajových odrůd, která bude na vsetínském zámku k vidění od 11. do 14. listopadu. V poslední den výstavy se zároveň od 14 hodin můžete těšit na odbornou přednášku dr. Radoslava Vlka věnovanou problematice starých krajových odrůd.

Ivana Spitzer Ostřanská, historik Muzea regionu Valašsko