Karlovický rodák Jan Sobek zasvětil svůj sochařský um především restaurátorským pracím a spolupráci na náročných sochařských realizacích. Kamenickému řemeslu se vyučil v Lipnici nad Sázavou, výtvarné vzdělání získal na proslulé Střední průmyslové škole kamenické v Hořicích a později absolvoval pedagogické minimum na ostravské univerzitě. Jako kameník spolupracoval se sochaři od 70. let, zkušenosti s restaurováním kamenosochařských památek nabyl v Olomouci, při spolupráci s dílnou Ladislava Werkmanna.

Stopy sochařského dláta Jana Sobka nesou kopie historických soch a architektonických prvků po celé České republice. V našem regionu je můžete zaznamenat na replikách renesančních reliéfů na zámku v Hustopečích nad Bečvou nebo na kopii barokního podstavce sochy sv. Floriána z náměstí ve Valašském Meziříčí (1994). Dlouhá léta spolupracoval s restaurátorem akademickým malířem Miroslavem Machalou, pod jehož vedením se podílel i na tvorbě žulového Radegasta, který na hřebenu Radhoště nahradil poškozené dílo sochaře Albína Poláška.

Sobek spolupracoval i na realizacích původních uměleckých děl: například s akademickým sochařem Mariem Kotrbou na čtyřmetrové pískovcové soše Loď v parku v Rožnově pod Radhoštěm (1997), na soše sv. Hedviky pro budovu ostravsko-opavského biskupství (1999), nebo na pomníku olympionika Ludvíka Daňka (1999). Sám vytvářel především komornější realizace nejen pietního charakteru, ale i díla určená pro zahrady, interiéry či jen tak pro radost.

Kámen je materiálem téměř nezdolným a díky citu a umu sochaře může po staletí podněcovat emoce všech, kdo mu věnují pozorný pohled. Srdce kamenosochaře tuto odolnost bohužel nemá – to Sobkovo dotlouklo 6. ledna 2021.

Kamila Valoušková, historička umění Muzea regionu Valašsko