Využili jste o svátcích skleničky po babičce?
Ty jistě pochází ze sklárny v Karolince, která byla založena před 160 lety. Jakými skleničkami si ale na Valašsku připíjeli naši praprarodiče ještě před tím, než do zdejších domácností pronikly tenkostěnné a leptem zdobené kalíšky z Charlottiny huti? Na to se můžeme podívat do jednoho z nejstarších katalogů sklárny v Krásně nad Bečvou.

V úvodním textu, datovaném k 1. dubnu 1870, firma S. Reich & Co uvádí, že disponuje devíti sklárnami se sedmnácti sklářskými pecemi, třemi parními a řadou vodních brusíren a vlastní malírnou. Díky tomu je největším podnikem v rakouské monarchii. My však víme, že Reichovi začínali jako provozovatelé hospody a palírny v Buchlovicích. S nápojovým sklem tedy měli bohaté zkušenosti, ovšem z opačného konce tržního řetězce.

Jakými sklenicemi se připíjelo před 150 lety?
Zpět k obsahu katalogu. Sklenice z Krásna byly zpravidla ze silnějšího skla broušeného do hran. Poháry na stopce byly určeny pro speciální a dezertní vína (malaga, portské, tokajské), likéry (všimněte si, že v katalogu mají své místo i skleničky na dnes již téměř zapomenutý likér rosoglio, přezdívaný „rosolka“) i lihoviny. Poháry na šampaňské byly už tehdy dvojího typu: flétny i misky.

A co sklenice pivní?
Na pivo byly určeny především sklenice s uchem, které bychom označili za půllitry, ovšem byly to 0,484 litry – jejich objemovou mírou byl totiž žejdlík. Pivo se nalévalo i do sklenic válcových či zúžených do patky.

Od 70. let 19. století se od výroby nápojového skla v dnešním Valašském Meziříčí upouští: výroba odolnějších sklenic byla svěřena lisovacímu stroji a přesunuta do Mariánské huti ve Velkých Karlovicích. Na luxusnější nápojové sklo se specializovaly sklárny v Karolince, které jsou od loňského roku historií. Nepropadejme přesto melancholii a 160. výročí jejich založení oslavme přípitkem z nejstarší skleničky, kterou doma najdeme. Tak na zdraví!

Autorka textu: Kamila Valoušková, historička umění Muzea regionu Valašsko