Fey se narodil ve skromných poměrech 6. července roku 1863 v Písku. Ačkoliv spíš vynikal v dějepisu a zeměpisu začal od roku 1882 studovat na Českém vysokém učení technickém v Praze obor pozemní stavitelství. Ve studiu sice příliš neexceloval, ale nakonec absolvoval státní zkoušku. Během studia Feye výrazně ovlivnili jeho profesoři, od kterých převzal do svých realizací tehdy oblíbený neorenesanční architektonický styl.

Svoji architektonickou praxi zahájil Fey v 90. letech 19. století v Uherském Hradišti. Ve městě se usídlil natrvalo a se společníky zde založil v roce 1895 vlastní architektonickou kancelář. Časem si zřídil kancelář vlastní a na začátku 20. století se bylo jeho jméno známé po celé jižní Moravě, kdy už měl za sebou realizaci desítek staveb převážně v okresech Uherské Hradiště, Hodonín, Vsetín a Zlín. Jeho záběr byl vskutku široký, kdy navrhoval stavby veřejné, soukromé i průmyslové. Jen počet jím navržených školních budov přesáhl stovku.

U menších škol si kvůli omezenému rozpočtu zadavatele nemohl dovolit příliš velkou okázalost, ale třeba školy v Strážnici, Zlíně, Luhačovicích, či Vyšší reálná škola v Kroměříži byly pojaté honosně. Feyovou neznámější stavbou je asi radnice v Napajedlech vystavená v neorenesančním stylu se secesními prvky. V okolí Uherského Hradiště navrhl zase několik rodinných domů. Ve Zlíně stál za podobou první tovární budovy Tomáše Bati, postavené v roce 1906. V neposlední ředě se podílel i na rekonstrukci kostelů, nebo třeba zámku v Buchlovicích. Za první republiky Fey už příliš zakázek nerealizoval i vzhledem k ústupu historizujícího architektonického stylu ze scény. Dominik Fey žil až do své smrti 21. září 1950 v Uherském Hradišti.

Feyovi stavby lze v rámci Valašská najít hlavně v jeho jižní části. Stál za podobami škol ve Štítné (rok 1898), Poteči (1899), či Bylnici (1900). U těchto škol se právě vzhledem k omezenému rozpočtu obcí nemohl dovolit velký architektonický rozlet a stavby to tak byly účelné a jednoduché. Na konci 19. století nechal dle Feyových návrhů přestavět sklárny v Sidonii a Štěpáně Vincenc Schreiber. Další realizace ukazují inspiraci jurkovičovým lidovým stylem realizované pro Antona Drehera majitele velkostatku Brumov a to roubené hájovny v Srní a Vlárském průsmyku a zděný zájezdní hostinec tamtéž (1907). V podobném duchu se nesla i poslední Feyova realizace v a to stáje s noclehárnou u loveckého zámečku Antonstál (1911) v Dreherově oboře na Slovensku blízko hranic.

Pavel Mašláň