Přenesme se však do doby, kdy tráva nebyla nechtěným odpadem, ale životně důležitou surovinou. V syrovém i sušeném stavu totiž tvořila základ potravy hospodářských zvířat, na jejichž chovu z velké části záviselo živobytí našich předků.

Nástroje na sečení trávy byly tehdy poháněné výhradně vlastní silou. V případě potřeby menšího množství trávy se používaly srpy nazývané též „kosáky“. Velké travní plochy – „lúky“ se žaly kosami. Na jejich výběru a přípravě před sečením velmi záleželo. V případě, že kosa sekala trávu špatně, ponechávala se jeden až dva roky na dešti či u hnojiště, dokud nezrezivěla a nezeslábla. Teprve pak prý dobře kosila. Před sečením ji bylo nutné správně „nakuť“ (nakout) a nabrousit, což vyžadovalo nejen zručnost, ale i dlouholetou zkušenost. Nesprávně nakutá a nabroušená kosa totiž znamenala větší dřinu, jak dosvědčuje i rozšířené rčení: „Musím zabrúsiť, aby sa mně čert nesmíl, že mňa umordoval.“

Na Valašsku začínalo žetí trávy v červnu, na horských loukách obvykle až v červenci. Tráva ve vyšších polohách se zpravidla sekala jen jednou ročně, otava (druhá tráva) se většinou nechávala spásat. Kosilo se za rosy – buď velmi brzy, nebo naopak značně pozdě. Z téměř sto let starého zápisu v kronice Bystřičky se dozvídáme, že se žalo: „Od 3 do 10 hodin dopoledne a odpoledne od 5 hodin do noci, pokud je vidět, i za měsíčku.“

Po kosení se tráva nechávala sušit na seno. Ženy a děti ji rozházely, po poledni nebo odpoledne obracely a navečer shrabovaly. Tento postup se opakoval další dny až do vysušení. Poté se seno transportovalo k uložení do hospodářských stavení. Menší množství snášeli lidé v plachtách na zádech, větší pak převáželi na vozech – „žebřiňácích“.

Přestože byla práce při kosení a sušení trávy dříve fyzicky značně náročná, měla i svá nesporná pozitiva – namísto hluku a zápachu, které vydávají současné žací nástroje, jste si mohli vychutnávat vůně a zvuky přírody. Navíc jste si zlepšili fyzičku a získali opálení jako od moře.

 

Autorka textu: Milada Fohlerová, etnografka Muzea regionu Valašsko