Předně je dnes velmi těžké určit, kdy se objevil „na scéně“ poprvé. Jako jeho jistý vývojový předstupeň můžeme označit obyčejné plachty, na Valašsku trávnice, které bylo možné snadno kamkoliv zavěsit a dítěti tak zajistit pobyt na čerstvém vzduchu a zároveň i konejšivé ukolébání ke spánku.

V přírodě se věšela na tři proti sobě vzepřené větve, v místnosti pak ke stropnímu trámu. Až do 20. století se děti také ukládaly do dlabaných neciček, na delší trasy se dítě převáželo v žebřiňáčku či vozíku, na kterém ale necestovalo samo, neboť bylo přiloženo k dalšímu převáženému nákladu.

K vůbec prvním sériově vyráběným vozítkům pro děti, které už lze označit skutečně za dětské kočárky, patřily tříkolky, jejichž obliba do našich krajů přišla z kontinentální Anglie v poslední čtvrtině 19. století.

Netypicky tři kola měly z toho důvodu, že v zemi svého původu byla čtyřkolá vozítka považována za dopravní prostředek a nesmělo se s nimi tudíž na chodník. V téže době bylo možné v našich ulicích začít potkávat jinou zajímavost, a sice cosi jako dřevěnou stoličku na dvou velkých kolech s opěrnými nožkami a rukojeťmi připomínajícími trakař, kde si na sedátku trůnilo již odrostlejší dítko.

Ne náhodou tyto transportní „židle“ připomínaly opravdu židli, neboť jejich původ je potřeba hledat v kolečkových křeslech pro invalidy. Koneckonců i dobová reklama je nabízela jako „vozíky pro děti i nemocné“. Asi i pátravé zraky kolemjdoucích zapříčinily, že tudy cesta dalšího vývoje dětského kočárku nevedla a děti se záhy začaly vozit v nejrůznějších čtyřkolých vozítkách, na kterých se v souladu s aktuálními trendy střídaly módní doplňky jak na běžícím páse, a které nejčastěji potkáváme v ulicích dodnes.

A co Vy, milí čtenáři, pamatujete si svůj první dopravní prostředek? Přijďte si zavzpomínat na vsetínský zámek – výstava více než šesti desítek historických kočárků pro děti i pro panenky je tam k vidění už jen do konce srpna!

Autorka textu: Ivana Spitzer Ostřanská, historička Muzea regionu Valašsko