Zodpovědnost se teď skloňuje v celé společnosti denně mnohokrát. Možná máme šanci se zamyslet, jak to vlastně s naší zodpovědností v životě je, a jak ji můžeme předat našim dětem.

CO JE TO VLASTNĚ TA ZODPOVĚDNOST?
Zodpovědnost je něco, co se učíme od malička. Nebo tedy spíš měli bychom se učit do malička. Souhlasím. Nechte ty děti žít, ať si užívají radostné dětství, děti ví, co je pro ně dobré a co ne. S tím taky souhlasím. Že si tyto dvě věty protiřečí? Ne, nic totiž v životě nemá jen jednu stranu a vše je relativní. Dětem nepřísluší být zodpovědné za něco, za co mají být odpovědní dospělí. Dítě nemá rozhodovat tam, kde by měli rozhodnout rodiče. To děti zbytečně zatěžuje. Jenže učit se převzít zodpovědnost za svůj život až ve třiceti, to jde pak vážně ztuha. Často pak dospělí stále kolem sebe hledají někoho nebo něco, kam by zodpovědnost svalili: "Já nemůžu toto, protože oni…", "Já jsem to neudělal protože situace…", a vždycky se najdou důvody a viníci. Lidé byli nezodpovědní, protože se jim uvolnila pravidla?

Tak já to vezmu trochu odjinud. Ať si kdo chce, co chce myslí o nařízeních, o rouškách, o celé situaci, je teď fuk. Zodpovědnost je totiž něco, co budeme potřebovat, až se situace zlepší, až bude svět zase fungovat. Jenže bude asi fungovat už jednou pro vždy jinak, protože každá zkušenost přináší změnu myšlení. A zodpovědnost vůči světu i sobě bude možná hrát důležitou roli pro prachobyčejné přežití lidstva.

VÝCHOVA DĚTÍ SE ZMĚNILA
Poslední roky se výchova dětí v mnohých rodinách změnila z autoritativní výchovy, kdy rodič určuje, co se smí a o nesmí, co je dobře a co je špatně, kde se používají tresty a odměny jako dennodenní výchovné prostředky, na permisivní styl výchovy. Tam je ve středu výchovy dítě, individualita, spoustu zodpovědnosti o tom, jak bude život vypadat přehazují rodiče na dítě, ať si rozhodne samo a děti nemají téměř žádné překážky a hranice.
Musím říct, že nejsem zastáncem ani jednoho stylu výchovy. Žádný z těchto způsobů totiž, podle mě, nevede k samostatnosti a zodpovědnosti. A je to velké téma na krátký článek!

Takže jen pár tipů k výchově k zodpovědnosti:

·        Děti potřebují pravidla a hranice, které jim přinášejí pocit bezpečí a pomáhají se orientovat.
·        Děti potřebují dostatečnou míru svobody, aby  si mohly samy vyzkoušet fungování světa.
·        Děti se potřebují cítit důležité a schopné, tak jim to umožněme.
·        Děti potřebují možnosti volby, ale úměrně svému věku.
·        Děti potřebují být součástí vztahů v rodině i širší komunitě.
·        Děti potřebují zažít důsledky svého chování, přesto  na závěr neopomenu napsat, že děti nepotřebují k výchově k samostatnosti a zodpovědnosti tresty a ani odměny.

Věřím tomu, že tresty akorát narušují vztahy a neučí děti zodpovědnosti. Možná chvíli fungují a děti se ze strachu přizpůsobí, jenže… Kvůli strachu z trestu se budou chovat tak, jak chtějí rodiče, pod příslibem odměny se taky budou chovat nějak, jestliže tu odměnu budou chtít. A co když odměna nebude? Co když pomine trest? Tak potom nastává ta opravdová zodpovědnost, jak se zachovat. A tu musíme mít všichni vybudovanou uvnitř.

Vzít si stoprocentní zodpovědnost za svůj život, své chování a myšlenky je také cesta k životní radosti.

Máme šanci naučit děti zodpovědnosti. Má to ale ještě malý háček. Děti se učí vzorem, prostě příklady táhnou. Děti se neučí tím, co slyší, že by měly dělat. Děti se učí tím, co vidí, že se dělá. Děti potřebují rodiče, kteří žijí v souladu s tím, co říkají a stojí si za tím. Máme šanci naučit se opravdové zodpovědnosti vůči ostatním i vůči sobě. Zodpovědnosti vůči světu. Záleží ale na každém z nás, jak tuto šanci využije.

Autorka textu: Markéta Skládalová