Na Valašsku se vajíčka zdobila převážně dvěma tradičními způsoby, a to batikováním (vykrýváním vzoru voskem a následným barvením) a gravírováním (vyškrabováním vzoru na obarveném vejci). Tyto náročné techniky neovládal každý, proto si dívky a ženy nechávaly vajíčka nazdobit vyhlášenými malířkami, které jich v tu dobu vytvořily až stovky. Vedle rozmanitých vzorů se na vajíčka psaly i různorodé texty. Těch měly malérečky zásobu a zákaznice si z nich vybíraly podle toho, komu byly určeny.

SLOVA LÁSKY I ODMÍTNUTÍ
Nejširší skupinu tvořily nápisy milostné, jimiž dárkyně vyjadřovaly vztah k obdarovanému muži. Milému byly určeny texty: „Že ťa ráda mám, vajíčko ti dám“ nebo „Vajíčko malované, z lásky darované“. Odmítnutí zase vyjadřovalo sdělení: „Pod našim oknem kopřiva voní, nechoď k nám synečku, zhodím ťa do ní“. Neopětovanou lásku ženy vytýkaly verši: „Černá husa, bílý kohút, když mňa nechceš, tož mňa polub.“ anebo „Dyž nemáš lásky, tož hybaj, viac mňa nedožíraj.“ Časté byly i texty o nevěře: „Celý kraj Rožnovský, holé trní rodí, že ten můj nezbeda, za jinýma chodí.“ Jiné zase před nevěrou varovaly: „Dávám ti vajíčko jak malinu, ale to ti povídám, né abys šel za jinú.“ Na novějších kraslicích se vyskytují i nápisy poněkud vulgární, např. „Z impotence se každý chlap vylíže.“

Verše na kraslicích upozorňovaly také na časté mužské nešvary, zejména alkoholismus: „Červená růžička rozvíjá sa, můj milý syneček opíjá sa“ či „Rožnove, Rožnove, na vodě na blatě, propil můj syneček, košulu aj gatě.“ Obvyklé bývaly samozřejmě texty velikonoční, jako např.: „Veselé Velikonoce“ nebo žertovné „Hanča jede, Francek tlačí, vezů šmigrúst na tragači.“ 
Prostřednictvím malovaného slova se předávala i životní moudra: „Mnoho trní narust musí nežli růže roskvete, mnoho člověk skusit musí než je šťasten na světě.“

VIRTUÁLNÍ PROHLÍDKA VÝSTAVY KRASLIC
Několik desítek veršů je k vidění i na vyškrabovaných kraslicích na výstavě Rožnovská kraslice a výšivka na vsetínském zámku. Vzhledem k ochranným opatřením je sice výstava momentálně nepřístupná, prohlédnout si ji ale můžete alespoň virtuálně na webu www.muzeumvalassko.cz.

 

Autorka textu: Milada Fohlerová, etnografka Muzea regionu Valašsko