Nejproměnlivější rukopis v malířčině tvorbě lze sledovat v době, kdy studovala v Praze a hledala své místo na české výtvarné scéně 40. let 20. století. Malířsky velmi pestrá jsou ale i léta šedesátá – malby se od kontrastně barevných zátiší a figurálních kompozic proměňují v symbolické stromy a krajiny oproštěné od reálné barevnosti. Na počátku těchto proměn stála cesta do Paříže, okouzlení fauvismem a jeho ostrými barvami. Poté se malby J. Hýžové posouvají do modrých valérů – sama malířka na tuto dobu později vzpomínala: „Vždycky, když jsem večer rozsvítila světlo a dívala se ven, tak se mi všechno měnilo do kobaltů a ultramarinů, byla to taková nádhera… a když jsem si třeba na okno dala kytici petrklíčů nebo blatouchů, kontrast těch teplých barev a krajiny tam venku, to bylo něco tak úžasného, že jsem zůstala bez dechu. Tak vzniklo mé modré období.“

V závěru šedesátých let Hýžová své náměty stále více abstrahovala a nechávala vyznít jejich symbolický význam. Malba byla čím dál tím více pastóznější a v několika málo obrazech se autorka nakonec od reality zcela oprostila. Abstraktní obrazy za svého života nikdy nevystavovala, ale v kontextu jejího celoživotního díla jsou velmi zajímavým dokladem výtvarného spektra autorky.

Většina symbolických až abstraktních obrazů byla až do roku 2021 výhradně majetkem rodiny. Muzeu regionu Valašsko se však prostřednictvím dotačních fondů Ministerstva kultury České republiky podařilo získat obrazy do svých sbírek – velká část z nich je nyní součástí výstavy věnované právě malířským proměnám Jaroslavy Hýžové, která je k vidění v zámku Kinských ve Valašském Meziříčí.

Kamila Valoušková, historik umění Muzea regionu Valašsko