Písnička Láska je láska. Noční výlet na Petřín a záchvat smíchu, když jsme nemohli najít sochu Máchy a rozhodli si udělat selfie u jiné sochy. Poněvadž „To je taky dobrej týpek“, jak prohlásil můj muž. Taky se mi vybaví moje poznámka v žákovské knížce ze sedmé třídy: “Při recitaci Máchova Máje obrací oči v sloup.“ Zvláště pasáž „Po modrém blankytu bělavé páry hynou, lehounký větřík s nimi hraje…“, z hlavy už nikdy nedostanu. Aby však nedošlo k nedorozumění, Máchův Máj mám ráda. A to je další věc, kterou si kolem prvního máje začínám víc uvědomovat. Pocit mám ráda.

Potřebuju být, přijímaná a milovaná taková, jaká jsem
Když budeš hodná, budou Tě mít všichni rádi. Jestli budeš zlobit, nebudeš mít žádné kamarády. Takovou Tě mám rád. Běž pryč, takového Tě nemám rád, vrať se, až budeš zase můj správnej kluk.

Znáte tyto rodičovské věty? Možná jste je slýchávali jako malí, možná je říkáte svým dětem. Jenomže mít rád, když… je kšeft. Prostě obchod - něco za něco. Když budeš podle mých představ, budu Tě mít ráda. Mít opravdu rád, je ale láska bez kladených podmínek. Já přece taky chci, aby mě měli rádi, i když jsem naštvaná, i když dělám chyby, i když jsem protivná, když křičím nebo jsem smutná. Jasně, že by bylo asi pro mé okolí příjemnější, kdybych byla stále veselá, všechno zvládala. Ale znáte to, není každý den posvícení. Přesto chci být, a potřebuju být, přijímaná a milovaná taková, jaká jsem.

Prostě jen být sám sebou
Není totiž lepší vztah, než když v něm druhému můžete říct: Díky, že s Tebou můžu být sama sebou. Nemluvím jen o partnerských vztazích. Platí to stejně na vztahy rodičů a dětí a vůbec vztahy v rodině, na přátelské vztahy či vztahy na pracovišti. Čím víc může být člověk sám sebou, být autentický, tím lépe sděluje i okolí, kdo vlastně je. Nehledě na to, že být sám sebou je mimořádně osvobozující a dobíjí to životní energii. Že je to přece jasné a jednoduché?

No, po spoustě životních zkušeností bych ani neřekla. Ba naopak, v životě stále hrajeme nějaké role, někdy i sami před sebou. A kde to začíná? Možná nevinnou rodičovskou větou, když budeš hodná, budou tě mít rádi. Není ani potřeba tu větu říkat nahlas. Stačí, když dítě cítí tento postoj a očekávání. A tak se děti i dospělí sobě přizpůsobují, aby je měl někdo rád a stávají se někým jiným.

Hrajeme očekávané role?
Pak přijde chvíle, kdy se divíme, co se s Tebou děje, co se s Tebou stalo, ty jsi úplně jiná, než jsem tě znal. Mnohdy totiž dlouhou dobu žijeme v očekávání a domněnkách o svých partnerech, rodině, přátelích i dětech. Pak můžeme být překvapení nebo i zklamaní. Rozčarování přichází často na všech stranách. Ono totiž dlouhodobě hrát, že jsem někdo jiný, je velmi náročné, i když to není záměr něco na někoho hrát. Proto nekšteftujme ve vztazích. Veďme obchodní jednání v jiných oblastech, než jsou partnerské nebo rodinné vztahy. Nemějme rádi své představy o někom, ale ty reálné lidi.

Mít rád za všech okolností
Když jsou pro nás vztahy a okolnosti příznivé, když funguje chemie, když prožíváme lásku jako trám, když jsme okouzleni partnerem nebo příchodem miminka, když se rozplýváme nad novým štěstím, když život probíhá podle našich představ a plánů, nebývá složité milovat. Mít rád v nelehkých chvílích, po nevyspaných nocích s dětmi, při nesmyslných hádkách, nebo právě teď v době nejistot, velkých změn či strachu, to už jde mnohdy ztuha.

Abychom mohli někoho milovat, nepotřebujeme, aby nás ten druhý miloval. Můžeme mít rádi jen tak, sami za sebe. Což někdy skřípe právě proto, že očekáváme, že nebudeme jen dávat, ale taky dostávat. Současně se ve vztazích potřebujeme cítit dobře. Když se necítíme dobře, tak děláme všechno pro to, abychom tento stav změnili, a každý pro ten pocit potřebujeme něco jiného.

Děti nejvíc zlobí s maminkou, protože právě s ní se cítí nejbezpečněji
Když se cítíme v bezpečí, jsme schopni ale dostat i to nejhorší ze svého nitra. Právě proto, že se cítíme bezpečně a neohroženě v láskyplném vztahu, můžeme povolit i ty nejniternější emoce. Proto se venku usmíváme, abychom se neukázali zranitelní, poněvadž máme strach, aby nám někdo neublížil. V nejbližších vztazích, kde máme jistotu, můžeme emoce povolit. Proto někdy lidé ubližují nejvíc svým nejbližším. Proto děti nejvíc „zlobí“ s maminkou, protože s mámou se cítí nejbezpečněji.

Sebeláska
Ve vztazích je nesmírně důležitá i sebeláska, která se poslední dobou začíná skloňovat ve všech pádech své důležitosti. Pokud nemilujeme a nepřijímáme sami sebe, tak těžko můžeme milovat ostatní a těžko přijímat lásku od ostatních, protože pochybujeme o projevovaných citech. Myslet na své touhy, potřeby a plnit si je, není sobectví, to je radost ze života. Ale nepleťme si sebelásku s egoismem, sobectvím či sebestředností. O tom sebeláska a zdravé Sebe-Vědomí opravdu není.

Bude máj, lásky čas. Tak mějte rádi. A mějte se rádi. A mějte se a smějte se. Krásný máj.

 

Autorka textu: Markéta Skládalová