V jeho zdech sídlili významní představitelé moravské šlechty, kterou po bitvě na Bílé hoře vystřídal Řád německých rytířů.

Hrad si prošel mnoha peripetiemi, poté, co pozbyl svůj vojenský význam, byl dokonce na počátku 19. století rozprodáván na stavební materiál.

Za druhé světové války sloužil potřebám německé armády, vězněni zde byli francouzští důstojníci, dvakrát zcela vyhořel.

Po válce byl v roce 1945 zestátněn a od roku 1965 je pod správou bruntálského muzea. Od roku 1963 je také národní kulturní památkou.

To jej pravděpodobně uchránilo před potupnou devastací, která postihla mnoho podobných staveb nejen v blízkém okolí. Na rozdíl od jiných objektů v nedalekých obcích měl mnohem větší štěstí.

Restaurátorské a renovační práce zde s menší či větší intenzitou probíhají již od padesátých let minulého století.

Na Sovinci jsou dnes pořádány různé kulturní a společenské akce, známá jsou setkání sokolníků, vystoupení šermířských skupin, divadelních souborů i různých hudebních těles. V okolí známé a pro návštěvníky přitažlivé jsou určitě řemeslné jarmarky a trhy.

V okolí Sovince však najdeme řadu dalších památek, nejen sakrálních staveb, ale svou architekturou zajímavá obytná i hospodářská stavení.

Za zmínku stojí určitě kostel sv. Augustina přímo v Sovinci, kostely a kaple v Těchanově nebo Jíříkově. Krajina Nízkého Jeseníku je zajímavá také svou přírodou. 

Do galerie fotografií jsem se pokusil vybrat ty, které zachycují přírodu i historii tohoto kraje. Část z nich pochází z letošní třetí adventní neděle, další přináší záběry z letní návštěvy Sovince.

Dvanáctikilometrový okruh s počátkem ve středu obce vás povede po turistické značce a později cyklostezce až do Těchanova, zpět pak lze využít komunikaci vedoucí přes Jiříkov a Křížov.

Trasa nabízí méně tradiční pohledy na hrad a kostel sv. Augustina, hlavně však ukazuje přírodní krásy tohoto zajímavého koutu naší krásné vlasti.

Budu potěšen, pokud budou záběry z tohoto výletu některé ze čtenářů inspirovat třeba k návštěvě hradu nebo jeho okolí. Myslím, že nebudou litovat.

Karel Machyl