Nejlépe zachovanou a také zřejmě nejpočetnější skupinou vyhynulých měkkýšů v Jasenici a na Kotouči jsou zřejmě amoniti. Jde o zástupce třídy hlavonožců a z jejich dnešních příbuzných tak můžeme jmenovat například chobotnice nebo sépie. Amoniti užívali svou pevnou schránku jako úkryt i plavidlo a díky početným chapadlům byli zřejmě úspěšní lovci a schopní plavci. Schránka byla totiž rozčleněna na několik vzájemně oddělených sekcí, které byly vyplněny plynem (zvíře samotné žilo jenom v poslední komůrce při ústí schránky), což umožnovalo amonitům prakticky bezpracné vznášení se v různých hloubkách a také jim ulehčovalo vlastní pohyb.

Druhohorní období křídy představovalo vrcholné období existence těchto měkkýšů – osídlili prakticky všechny světová moře a dosáhli největší různorodosti. Kromě typických spirálovitě tvarovaných ulit se totiž objevují i takzvané heteromorfní typy, které můžou svým tvarem připomínat šroubovici nebo různé varianty písmen U, J a S. Také, co se týče velikosti, dosáhli v juře tito hlavonožci svého maxima. Největší schránky měli v průměru až 2,5 metru.

Díky jejich všeobecné četnosti a také výrazným a prakticky nezaměnitelným schránkám jsou amoniti, respektive jejich pozůstatky považovány za tzv. indexové fosilie. Jde vlastně o zkameněliny, které jsou charakteristické jenom pro určité období a tak umožnují identifkovat a datovat určité geologické periody v nově odhalených situacích.

Pokud se chcete o amonitech a dalších tajemných obyvatelích dávnověkého Valašska dozvědět více a spatřit je na vlastní oči, navštivte Muzeum regionu Valašsko – zámek Kinských ve Valašském Meziříčí. Výstavu Zkamenělá moře Valašska zde bude možné zhlédnout do 19. března.

Samuel Španihel, archeolog Muzea regionu Valašsko