Výsledkem hádky by měla být spokojenost na obou stranách. Ve vztahu není vítěz, většinou prohrávají oba. Nebo oba vítězí. Zdravá hádka může pročistit vzduch a oba účastníci se mohou mnohé o sobě dozvědět. Jenže není hádka jako hádka.

Hádky mohou mít příčinu v dlouhotrvajícím problému, takže energie, kterou bychom měli napnout k jeho řešení a ke spolupráci, často vrhneme do hádky. Někdy ale hádky vznikají z malých nedorozumění, ponorkové nemoci, z toho, že nejsme zvyklí komunikovat o svých pocitech.

SPOUŠTĚČI HÁDKY

Spouštěčem hádky může být špatná nálada, která pramení z úplně jiných příčin, než kvůli kterým se začneme hádat. Někdy je důvodem jen nahromaděná energie a potřeba ji uvolnit, což může být právě případ karantén a vykolejení z běžného režimu. No a někdy to prostě může i hádající vlastně bavit. Tady by ale bylo fajn si uvědomit, že bavit by to mělo oba. I ke zvládnutí hádek je potřeba úsilí obou účastníků.

Jestliže partneři na sebe útočí, vyčítají, ponižují se, tak se pravděpodobně k žádnému řešení nedostanou. Vyčítání je, jako když vysypete odpadkový koš a přehrabujete se v tom, co prošlo. Někdy je potřeba odpad vysypat, ale je lepší vysypat, vynést pryč a začít s prázdným košem, ne?

Tipy pro konstruktivní hádku:

  • Dohodněte se na průběhu hádek, na pravidlech ve chvíli, kdy jste v pohodě, kdy cítíte, že je vše v pořádku, že se máte rádi, kdy se cítíte dobře a oba chcete komunikovat.
  • Používejte já místo ty. JÁ sděluje informace o sobě, o svých pocitech, o svých postojích. TY útočí a obrana před útokem je protiútok nebo útěk.
  • Základním pravidlem by měl být respekt k druhému ale i k sobě a nastavení si hranic, co už opravdu není pro mě přijatelné.
  • Naučte se vstřícně naslouchat. Proto máme jedna ústa a dvě uši, abychom víc naslouchali a méně mluvili.
  • Neskákejte si do řeči, nechejte si každý prostor pro své vyjádření.
  • Neukončujte hádku útěkem, ale usmířením, dohodou, kompromisem. Prostě ukončete hádku Oba. Ne tak, že jeden uteče do vedlejšího pokoje a druhý tam ještě pětkrát vběhne, protože potřebuje něco doříct.
  • Řešte vždy aktuální problém, krok za krokem.
  • Nevytahujte minulost, neútočte na blízké svého partnera či partnerky a nepoužívejte věty typu: No jasně, ty jsi celý tvůj otec. Za to stejně může tvoje matka. V hádce jste jen vy dva.
  • "Neflusejte" vztek na někoho, koho se váš vztek netýká. Někdy si člověk vylije zlost z práce na partnera, vztek na partnera na děti, naštvání sám na sebe třeba na celou rodinu.
  • Neponižujte se navzájem. Nevydírejte a nevyhrožujte, nenuťte partnera k slibům pod tlakem.
  • Pokud můžete, hádejte se tak, aby i vaše děti viděly usmíření, nejen hádku. Často se rodiče pohádají před dětmi a pak se usmíří, až děti usnou. Ale děti usnou s tím, že hádka proběhla a nabudou pocit, že se rodiče nemají rádi a každá taková hádka ohrožuje pocit bezpečí dětí.
     

Někdy i po ukončení hádky je problém stále nevyřešený. To se prostě stává, protože se nedohodneme na kompromisu, ani jeden z účastníků nechce ustoupit ze svého stanoviska. Někdy je to o pocitu získat moc, někdy hrají významnou roli naše rodinné vzorce, nejen jak se hádat,ale trvat na svýh postojích a nepřipouštět změnu. Jenže změna je život a umění vyjednávat je skutečně umění, kterému je potřeba se učit. Někdy jsou hádky v partnerských vztazích také o tom, že jeden od druhého potřebuje získat aspoň nějakou energii. Když to nejde po dobrém, tak to jde po zlém. Možná, než hádka proběhne stačí se zamyslet a přiznat si pocity, co vlastně potřebuji.

Autorka textu: Markéta Skládalová, pedagogická lektorka