K odhalení čtyřiašedesáti­letého muže pomohl až poslední případ ztraceného psa.

„Filípek se nám zatoulal v sobotu odpoledne. Hned jsem se vydal ho hledat. Dostal jsem se až ke garáži pana Jaši, o němž se ve vztahu k psům po dědině už dlouho vypráví všelijaké řeči. Z garáže se ozýval podezřelý rámus, vtrhnul jsem tam a na ten pohled do smrti nezapomenu. Stál tam úplně opilý Jaša a za ním na háku visel zakrvácený Filípek. Hystericky se smál a povídá mi – no Bóže, pes – v první chvíli jsem ho chtěl zabít, úplně jsem se tam složil,“ se slzami v očích ze sebe souká majitel psa, Alois Klačánek.

Pitva ukáže, jestli psa stáhl z kůže zaživa

Do garáže bývalého řezníka Josefa Jaši okamžitě dorazila i policie. „Torzo pejska jsme poslali na speciální pitvu, ta by měla prokázat, zda byl pes stáhnut z kůže ještě zaživa. V takovém případě by muži hrozil až jednoletý trest. Šokující je, že podezřelý se sám přiznal, že psí maso chtěl použít ke konzumaci,“ potvrdila zlínská policejní mluvčí Jana Bartíková.

Sádlo z Filipa chtěli dát majiteli

Deníku se včera podařilo doma zachytit pouze manželku řezníka Jaši. „Ten pes tu lítal bez jakéhokoliv dozoru, chtěli jsme jeho sádlo dát panu Klačánkovi, protože má vnuka astmatika,“ rychle ze sebe vychrlila žena a zabouchla za sebou dveře.

„Jaša se už mnohokrát chlubil, že zabil psa a že psí maso je výborné. Bral jsem to jako vtip, ale už tomu začínám věřit,“ sdělil Deníku včera v Lukově jeden starší muž, který však nechtěl prozradit své jméno. Podle dalších výpovědí místních pořádá bývalý řezník každou středu na dvorku soukromé zabíjačky. Policie nyní prověřuje, zda při nich postupoval v souladu s hygienickými normami.

Manželé jsou zdrceni

Třiasedmdesátiletí manželé Klačánkovi jsou z činu jejich souseda zdrceni. „Chodil k nám pravidelně na nejrůznější oslavy, když měl manžel sedmdesátiny, složil mu dokonce oslavnou báseň, nechápu, jak nám teď mohl provést takovou zrůdnost. Filípka jsme měli od sťěňátka, byl doslova jako člen naší rodiny, nikdy nikomu neublížil, chodily si s ním hrát i cizí děti,“ líčí uplakaná Jarmila Klačánková.

„Já už toho člověka nechci nikdy vidět, pro mě je to normální bezcitný vrah,“ uzavírá zdrcený Alois Klačánek a bezmocně hladí prázdný psí pelíšek.

Robert Heč

Snímky mrtvého psa nezveřejňujeme z důvodu jejich přílišné brutality.