Nesmrtelný Fortschritt E524:

Zdroj: Youtube

Pojďte se s námi projít malou historií použití obilných kombajnů u nás. Připomeneme si typy, které jsme při žních na našich polích běžně vídali nebo ty, které se u nás vyvíjely, ale nevyráběly. Také trochu nahlédneme na kombajny, které udávají v tomto oboru krok dnes.

Doplňme ještě, že sklízecí mlátička, žací mlátička nebo obilný kombajn, zkráceně kombajn (z angličtiny combine harvester - kombinovaný sklízeč, též jen combine), je podle portálu wikipedia jednoúčelový pojízdný zemědělský stroj, který mlátí obilí,ale i kukuřici a některé další rostliny (vojtěšku, slunečnici, jetel, kmín, bob, hrách apod.…).

Obilné kombajny mají vpředu širokou žací lištu, která bývá pro jízdu v normálním silničním provozu po běžné silnici uložena na pomocný vozík, který kombajn táhne za sebou. Žací lišta je vlastně původní samostatná lištová sekačka, zde integrovaná do většího soustrojí.

Stalinec – 4 a později jen S – 4

Jako první se k nám z tehdejší SSSR dovážel sovětský obilný kombajn S-4. Ten se začal podle portálu wikipedie vyrábět jako Stalinec – 4 v roce 1947. V polovině 50. let byl modernizován a označen za typ Stalinec – 4M.

Po smrti sovětského vůdce J. V. Stalina a „odhalení kultu osobnosti“ byly sovětské kombajny přejmenovány, takže dostaly označení S-4 a S-4M. Od roku 1950 se dovážely samozřejmě také do tehdejšího Československa. Dovezeno bylo asi 3 000 kusů kombajnů.

Kombanj SK-3.Kombanj SK-3.Zdroj: Wikimedia Commons, Jekaterina Borisova, CC BY-SA 4.0

Sklízecí mlátička SK-3

Dalším typem sovětského kombajnu, který se k nám dovážel byla Sklízecí mlátička SK – 3. Jejím výrobcem byl Taganrožský kombajnový závod (rusky Taganrožskij kombajnovij zavod) v Taganrogu. Stroj vyráběly i továrny Roststelmaš v Rostově na Donu nebo Kombajnový závod v Krasnojarsku. Celkem bylo podle portálu agronews.ru vyrobeno 169 000 strojů. V letech 1961 a 1962 se tento typ kombajnu dovážel i do Československa.

Sklízecí mlátička SK-4

Sovětský kombajn SK – 4 byl nástupcem SK – 3. Vyráběl od roku 1962 do roku 1974. Výrobcem byl opět Taganrožský kombajnový závod v Taganrogu. Stroj vyráběla také továrna Roststelmaš v Rostově na Donu. Od roku 1970 byl podle wikipedie dodáván modernizovaný kombajn SK-4M. Obou typů bylo celkem vyrobeno 855 589 kusů. Od roku 1963 byl kombajn dovážen i do Československa. Celkem k nám bylo exportováno přes 12 tisíc strojů.

Sklízecí mlátička SK-5 Niva

Byl další sovětský kombajn, který se dovážel i k nám. Jednalo se svým způsobem o modernizovaný kombajn SK-4, který měl řadu zlepšení. Portál wikipedia uvádí, že měl větší buben, samostatně odpojitelný pohon žacího stolu a možnost plynule měnit otáčky mlátícího bubnu.

Volkswagen Passat.
Nové motory pro Passat: silný diesel se čtyřkolkou a levnější verze

Tato sklízecí mlátička měla dále modernizované některé prvky pohonu, ovládání, změněnou konstrukci pojezdové spojky a výrazným nepřehlédnutelným zlepšením byla uzavřená kabina pro obsluhu. Kombajn byl od roku 1974 dovážen i do Československa.

Sovětský obilný kombajn SK-6 Kolos.Sovětský obilný kombajn SK-6 Kolos.Zdroj: Wikimedia Commons, Kamelot, CC BY-SA 3.0

Sklízecí mlátička SK-6 Kolos

Byl dalším ze sovětských kombajnů, který byl exportován do spřátelených zemí tehdejšího východního bloku, takže také do Československa. Stroj už měl podle Katalogu zemědělských mechanizačních prostředků (SZN Praha, 1972) kabinu vybavenou klimatizací.

Měl i možnost kontrolovat všechny důležité uzly na rozvodové desce, třístupňovou převodovku a kapalinové brzdy s možností brzdit pravé nebo levé kolo. Vyráběl se v modifikaci s dvěma mlátícími bubny jako SK-6 II nebo s dvěma bubny, z toho jedním hřebovým, jako SKPR-6. V letech 1974 až 1979 se dovážel k nám.

První moderní kombajny se u nás objevily v době II. světové války, v tehdejším Protektorátu Čechy a Morava. Jednalo se podle portálu docplayer.cz o výrobky německé firmy Claas. O výrobě kombajnu československé konstrukce začalo být uvažováno až v rámci znárodněného hospodářství po únoru 1948. Konstrukcí byl pověřen moravský závod Agrostroj Prostějov, vzniklý z někdejší strojírny Wikov. Po úspěšném vývoji prototypů ŽM-18 (1949) a ŽM-21 (1952) byl v závodu roku 1954 zkonstruován typ ŽM-300, který byl úspěšně otestován podle Historie Wikov Agrostroj Agrozet o žních roku 1955. Následně bylo rozhodnuto o zahájení jeho sériové výroby, jakožto prvního sériově vyráběného typu kombajnu v ČSR. Centálně plánované hospodářství v rámci RVHP pak odklonilo výrobu kombajnů do Maďarské lidové republiky, kde byl ŽM-300 a později i jeho vylepšená verze ŽVM-300 vyráběny minimálně do roku 1962. I přes pokračující vývoj strojů v Agrostroji Prostějov byly v následujících letech socialismu ve vozových parcích nejdříve protežovány hlavně sovětské kombajny S-4 a SK-6 Kolos. Později pak stroje vyráběné v NDR.

Fortschritt E512 dostával přednost

Byl obilní kombajn vyráběný východoněmeckým kombinátem VEB Kombinat Fortschritt Landmaschinen v NDR v letech 1967 až 1988. Stroj byl poháněn čtyřválcovým vznětovým motorem IFA 4 VD 14,5/12-1 SRW s výkonem 105 koní a objemem 6 560 kubických centimetrů. Do Československa byl dovážen od roku 1968.

Na svou dobu se jednalo o dobrý kombajn, kterému podle portálu wikipedia dávali čeští zemědělci přednost před sovětskými typy SK-5 Niva a SK-6 Kolos, které byly značně poruchové. Kombajn byl průběžně modernizován, nejviditelnější změnou byl přechod otevřeného prostoru obsluhy, krytého pouze stříškou, v uzavřenou prosklenou kabinu. Jeho nástupcem byl typ E514.

Východoněmecký Fortschritt E514.Východoněmecký Fortschritt E514.Zdroj: Wikimedia Commons, Jacob Siverskog, CC BY-SA 2.5

Fortschritt E514 už měl palubní počítač

Další z obilných kombajnů vyráběných v Německé demokratické republice. Jednalo se o nástupnický stroj kombajnu Fortschritt E512. Jeho výrobcem byl opět kombinát VEB Kombinat Fortschritt Landmaschinen. Jeho produkce probíhala od roku 1983. Dovážel se i do Československa.

Umožňoval výmlat obilnin, luštěnin, ale i olejnin. Měl možnost výbavy celou řadou adaptérů na sklizeň různých plodin. Další vylepšením oproti původní řadě byl palubní počítač, který sledoval měření hektarů, rychlosti, sklizňové ztráty a podobně. Stroj byl poháněn čtyřválcovým vznětovým motorem IFA 4 VD 14,5/12-1 SRW s výkonem 115 koní a objemem 6 560 kubických centimetrů.

E516, první s hydrostatickým pojezdem

Obilní kombajn vyráběný Fortschrittem v NDR v letech 1977 až 1988. První prototyp byl vyroben v roce 1974, sériově se začal vyrábět až od roku 1977. Do Československa byl dovážen od roku 1978.

Po vývoji stroje E 512 bylo potřeba vyrobit nový vylepšený stroj. Tento požadavek měl splňovat právě kombajn E 516. Ten byl, jak se lze dočíst na portálu wikipedia prvním kombajnem s hydrostatickým pojezdem, upustilo se od variátoru, a jeho výkon narostl až o 100% oproti E512. Bylo vyrobeno přes 15 000 kusů tohoto typu.

Kombajn Fortschritt E517 z NDR.Kombajn Fortschritt E517 z NDR.Zdroj: Wikimedia Commons, LutzBruno, volné dílo

Vlakovou lodí byl Fortschritt E517

Byl obilný svahový kombajn, vyráběný v NDR a posléze již ve sjednoceném Německu od roku 1988. Po privatizaci výrobního podniku dostal tento kombajn označení MDW Fortschritt E517. Dovážel se i do Československa. Tato řada měla o zhruba 40 procent větší záběr sklizně obilovin proti kombajnům řady E516.

Znamenalo to rychlejší sklizeň a menší spotřebu paliva. Kombajn E517 byl dalším vývojovým stupněm E516. Vyznačoval se množstvím novinek. Měl nové třívrstvové čištění, kabinu s možností dodávky klimatizace, širší sortiment přídavných zařízení pro různé typy sklizně. Jeho následovníkem byl kombajn řady E518. Z E517 vycházel i kombajn MDW E 532, který měl delší dojezd.

Pak už byly typy odvozené od legendární E517 s V6 motory a větším záběrem - E521, E523 a E524 a poté odvozené od E524, tedy E525 a E527 STS, kde byl posledním typem MDW Arcus. Před rokem 1989 v tehdejším Československu byly legendární stroje E517 nepřekonatelné, kromě tří prototypů SM 500 z Agropodniku a vývojem z let 1968 – 1972.

Nejmodernější a nejvíce ekologická pneumatika Continental UltraContact NXT
Také spálené slupky rýže. Pro výrobu pneumatik se využijí i netradiční suroviny

Typ E517 měl podle wikipedie velice úzké poměrné zastoupení v československých JZD. „Pokud měly například tři a více kusů kombajnů E512 – E514, byl tam dodán výrobcem i jeden kombajn E517,“ píše se na wikipedii s tím, že to bylo dáno tehdejší obchodní politikou, E517 byla vlajkovou lodí kombajnů do nástupu kombajnů s dieselovými motory.

Poruchovost těchto kombajnů byla minimální. Pro zajímavost – E517 stíhala vysypat až šestkrát za 12 hodin a velmi účinná byla automatická klimatizace.

Rozměry tehdejších silnic ve vesnicích znamenaly, že když projela E517 s demontovaným ústrojím, uloženým na valníku a taženým za sebou, musela protijedoucí auta uhnout a zastavit. Kombajn byl zajímavý svým rozměrným žacím záběrem a minimální ztrátovostí sklizně zrna, ztráty tvořily méně než 2 procenta.

ŽM–300 z Prostějova

Agrostroj Prostějov ŽM-300 byl typ obilního kombajnu, který byl v letech 1956 – 1957 sériově vyráběn ve strojírnách hospodářských strojů Agrostroj Prostějov. Šlo o první sériově vyráběný typ sklízecí mlátičky v Československu.

Jeho výroba však byla na základě rozhodnutí tehdejší Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) převedena do maďarského závodu EMAG. Přesto bylo v Prostějově vyrobeno na 600 kusů těchto strojů. Písmena ŽM tvoří zkratku pro žací mlátička.

Kombajn SM 500 vévodí expozici Národního zemědělského muzea v Čáslavi.Kombajn SM 500 vévodí expozici Národního zemědělského muzea v Čáslavi.Zdroj: Se svolením Národního zemědělského muzea v Čáslavi

Projekt zašlapaný do země

Sklízecí mlátička 500, jak zněl oficiální název československého kombajnu, měla ambice stát se jedním z nejmodernějších zemědělských strojů a s největší pravděpodobností se prosadit i na světovém trhu. Bohužel se tak nestalo a konstruktéři z podniku Agrostroj Prostějov, kde se na jeho vývoji pracovalo, zažili obrovské rozčarování.

Paradoxně, jak píše portál AutoRoad, v té stejné době, kdy finišovaly přípravy pro sériovou výrobu SM 500, se začalo s dovážením moderního německého kombajnu Fortschritt E512. Ten ovšem v žádném z ohledů nemohl s SM 500 soupeřit.

Tlaky komunistické RVHP dospěly k tomu, že se nakonec celý projekt musel předat do NDR. Stroj, do jehož výroby se prostějovští konstruktéři pustili v roce 1968 sami, tak zůstal pouze o trojice prototypů a vývoj československá vláda v roce 1972 ukončila. Kombajn přitom neměl ve světě obdoby a předběhl ostatní minimálně o patnáct let.


Nahrává se anketa ...

Dnes je v nabídce pestrá škála z celého světa

Posádku kombajnu dříve tvořili dvě osoby, a sice kombajnér a jeho pomocník. Dnešní moderní kombajny jsou vybaveny špičkovou elektronikou a jsou již konstruovány tak, že nepotřebují častou údržbu, jako je výměna řemenů a další opravy. Kabina je pohodlná a klimatizována, tudíž má obsluha komfort a zpravidla v podstatě jezdí sám.

V našem zemědělském sektoru mají své zastoupení rozličné značky výrobců z různých zemí světa. Často jsou to stroje Claas, John Deere, New Holland, Case IH, Sampo, Deutz – Fahr, Challenger nebo Gomselmash.

První kombajny se objevily v Americe, ale moc se neujaly. V Evropě to dopadlo lépe, když v roce 1936 odborníci z továrny Claas ve vestfálském Harsewinkelu na panství Zschernitz u Halle/Salle v Sasku-Anhaltsku poslali na pole první žací vazač. Ten dokázal vymlátit zrno tak, že mohlo být z pole odvezeno v pytlích, což znamenalo v evropském zemědělství úplnou revoluci.