Podle průzkumu Jerevanské univerzity spolu partneři mluví tím méně, čím delší je jejich vztah. Po dvaceti letech vztahu jejich hovor v průměru trvá pouhých dvacet sedm vteřin denně.

K dorozumění jim stačí dvě stě slov. To je slovní zásoba menší nejen než u šimpanze či delfína, ale dokonce než u rosomáka. A ten platí mezi zvířátky za hotového morouse.

Nyní je příležitost tento stav změnit, pokud po tom tedy toužíme. Startovací pozice však úplně výhodná není. Partner, který je s vámi zavřen doma, je nakvašen. Jednak se musí dívat na vás, což má k medu daleko. Z televize ho straší tlupa rozhněvaných maskovaných mužů. Navíc dost možná přijde o práci.

SatiraZdroj: Deník

Konverzaci tedy navazujme zlehka. Vždy s úsměvem a s odstupem dvou metrů. V tomto případě je to nikoli předcházení koronaviru, nýbrž výchovné facce. Začněme přes to rychlokurs partnerského povídání seznamem nedoporučených výrazů. Před prudce vrženým předmětem nás totiž ani dvoumetrový odstup nespasí.

Rozhodně tedy neotevírejte řeč těmito větami:

„To je dnes venku hezky, kam si vyrazíme?“„Od té doby, co nesmíš do hospody, máš nějak menší vaky pod očima.“

„Tak co, už ses rozhodla? Jedeme v létě do Itálie, nebo do Španělska?“

„Ještěže zavedli tu televizi pro třetí věk, konečně se máš na co koukat, když ti ten fotbal zatrhli.“

„V té roušce vypadáš o dost mladší, miláčku.“

„Na Netflixu teď doporučují seriál Smrtící epidemie, podíváme se na to?“

„Myl(a) sis už ruce?“

Rozhodně není správné začínat ani hodnocením výkonu našich politiků. Téma sice může vydržet na hodně dlouho, ale kýžené sblížení nepřinese.

Že vás nějaké jiné, bezpečnější zahájení debaty nenapadá? Jen žádný strach. V příštím díle našeho seriálu jich bude habaděj. Do té doby preventivně nemluvte s partnerem raději ani těch dvacet sedm vteřin.

Koronavirus v ČeskuZdroj: Deník