Tento týden jsme si připomněli popravu 27 českých pánů, k níž došlo 21. června 1621. V té souvislosti bychom mohli hovořit o náboženském přesvědčení, vztahu k císařství, ale také o boji o majetky, osobní mstě, zradě či zbabělosti.

Na tu dávnou událost jsem si vzpomněla při aktuální celoevropské debatě o maďarském zákonu, který zakazuje šířit mezi lidmi do 18 let jakékoliv materiály zobrazující nebo propagující homosexualitu a změnu pohlaví. Je v tom hodně náboženského přesvědčení, ale také vztahu Viktora Orbána k Bruselu, touhy po upevnění jeho moci a utužení vazby mezi „trůnem a křížem“.

Zatímco bitva na Bílé hoře a následné stínání vzpurných hlav bylo roznětkou ke třicetileté válce, spor o vztah k LGBT komunitě (lesby, gayové, bisexuálové a transgenderové osoby) je válkou kulturní.

Podle svědectví lidí, kteří osobně Orbána znají, nejde o normu, do níž by se promítala jeho nenávistk homosexuálům. Prý jich má několik ve vládě a svém blízkém okolí. Jen zkrátka chce, aby se věci odvíjely podle osvědčeného principu, kdy dítě má matku a otce, nikoli rodiče jedna a dvě. A na úřadech se chodí na toaletu pro dámy a pány, ne pro třetí pohlaví.

Jenže proč by to tak mělo být, když část občanů to cítí jinak? Co natolik strašlivého by se stalos dušemi dětí, kdyby ve slabikářích byly obě varianty? Konzervativcia katolíci budou pravděpodobně souhlasit s Orbánem, který chce ochránit neplnoletou mládež před novotami, jež se vzpírají tradici. Liberálové v tom budou vidět násilný zásah státu do práv a svobod občanů.

Koneckonců tak to vnímá předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová: „Věřím v Evropskou unii, kde máte svobodu být kýmkoliv a milovat kohokoliv. Věřím v Evropu, která přijímá rozmanitost.“ I německá kancléřka Angela Merkelová, jejíž země se přidala k 17 protestujícím zemím, řekla, že maďarský zákon je špatný a příčí se jejím názorům. Český premiér Andrej Babiš se nevyjádřil. Má rád Orbána, ale v dané záležitosti je také jasný volnomyšlenkář. A to je jádro pudla.

Evropská unie by se do věci neměla míchat, pokud příslušníci LGBT nebudou skutečně diskriminováni. Od toho jsou volby, aby se lídři profilovali tak, či onak, pro adopce dětí homosexuálními sezdanými páry, nebo proti nim. Vítězové nechť pak prosazují odpovídající zákony. Jako ateistka a bytostná liberálka však soudím, že děti neohrozí, když se nadálev učebnicích bude psát o mamince a tatínkovi a v redakci budeme mít jen dvě toalety. Stejně tak mi nebudou vadit očíslovaní rodiče a třetí WC. Zásadně bych byla jen proti tomu, kdyby jedno či druhé někdo přikazoval pod pohrůžkou trestu a nutil svůj pohled ostatním.