Na předchozí díly seriálu se můžete podívat po rozkliknutí ZDE

Každý den má jinou náplň, dle toho, co je zrovna zapotřebí. S paní domu tak jednoho dne společně odcházíme k sousedům, kde se mechanicky zpracovává rýže. Stroje na řemenový pohon silně hučí, ale i tak si místní paní zvládnou vykládat. V jednom stroji se rýže zbaví vnější slupky, v druhém se drtí a finálně opět balí do pytle. Na malou chvíli zkouším nést pytel rýže zavěšen za hlavu, tak jak jej nosí všichni v Nepálu. Díky tomu, že jde človek v mírném předklonu, se váha krásně rozloží po celých zádech, ale výhledy do kraje jsou tak omezeny jen na úzkou cestičku pod nohy.

Všichni, včetně starých lidí i dětí, nosí takto zavěšeny otepy dříví, obilí, větve stromů či plně naplněný tradiční bambusový koš. Nosit takové náklady po terasovitých políčkách musí být tak náročné! Téměř každého dne obouváme pohorky Prabos a vydáváme se kamenou cestou do školy, kde potkáváme mimo jiné opice, šplhající ze stromu na strom, motýly v pestrobarevných zbarveních, s křídly jako krajky, a také starého pána, ženoucího stádo krav z pastvy.

Později se dovídáme, že tento pán má 87 let, čemuž se nechce ani věřit. Pomalým, ale pevným krokem každý den doprovází stádo krav. Na polích často vidíme, jak lidé orají svá pole za pomoci jednoduchého dřevěného jařma a pluhu, který táhnou krávy či buvoli.
Staří lidé si s námi chtějí vykládat nejvíce ze všech vesničanů, a tak oni na nás nepálsky a my na ně česky. Anglicky neumí stejně jako my neumíme nepálsky, tak vzájemná domluva spočívá jen v mávání rukou a úsměvech. Mnohdy tak nastávají velice vtipné situace.

Teplota stoupá každým dnem a stále silnější slunce je až vyčerpávající, proto využíváme šátků Buff, které můžeme mimo jiné užít i jako čelenku.

Víra v astrologii je v Nepálu silně zakořeněna a podle toho také plánují některé životní události či hospodářský rok. Hned příštího týdne, stráveného na vesnici, dostáváme pozvání na místní svatby, které se konají hned dvě v jeden den.

Díky rozpoložení planet a hvězd totiž nastala doba ideální na vdávání.

Den před svatbou se účastníme příprav, kdy je nutné zpracovávat buvolí maso. Sekání kostí velikým nožem zní jakoby se štípalo dříví na zimu. Buvol opravdu není zrovna malé zvíře.

Jinde vidíme, jak muži vysypávají slavnostní mandalu, zářící pestrými barvami. Hned vedle sedí starý mnich připravující nádherně barevné sošky z rýže, a ženy, ty už několik dní destilují místní rýžovou pálenku. Jako první se účastníme svatby, konající se přímo ve vesnici. Je to níže položená kasta, a proto se obřad bude konat na dvoře a ne v blízkosti kláštera, jako svatba druhá.

Mimo jiné, kdyby se tyto dvě svatby potkaly, přineslo by to svatebčanům smůlu. Malý dvorek je plný lidí. Čekají zde také nevěsty oděné do slavnostních, krásných, červených šatů. Muzikanti se po chvíli chopili svých nástrojů a začalo veselo, jak se sluší na pořádnou svatbu! Muž, který spí hned vedle muzikantů, ani nehne brvou a spokojeně podřimuje. Ženy začínají tančit a mohu jen nechat oči na jejich ladných pohybech a úsměvech na tvářích.

Všichni se na svatbu nastrojili včetně starého pána, kterého potkáváme každý den při cestě ze školy v holínkách s mnoha dírami, pasoucího krávy. Na tento významný den se slavnostně oblékl. Je sice opět s holínkami, ale tentokrát ho vidíme v krásných, nových, zlatou barvou zářících.

Ludmila Heriánová