Mezi výrobci kyselého zelí v domácích podmínkách je o vsetínskou soutěž stoupající zájem. „Začínali jsme s pár vzorky. Letos se se přihlásilo čtyřicet zelařů. Nejen ze Vsetína. Ale také například z Liptálu, Halenkova, Jablůnky, Semetína a dalších míst. Zájem nás těší. Ale dostáváme se asi na maximum, které jsme schopni zvládnout," pověděl Valašskému deníku hlavní pořadatel a vévoda hrabství ohradského Miroslav Oravec.

K pravidelným účastníkům soutěže o nejlepší kyselé zelí patří Jaroslav Kokeš ze Vsetína. „Ono nejde ani tak o poměřování si svých zelařských schopností. Já považuju za rozhodující, zda to, co do kameňáku natlačím, chutná mě, mojí rodině. Ale tady se vždycky schází bezvadná parta. A k Valašsku přece setkávání lidí patří," vyjádřil se Jaroslav Kokeš.

Obdobně se vyjádřil také dvojnásobný vítěz vsetínské zelařské soutěže Antonín Kašpar. „Přece nebudu sedět doma a čekat, až mi pošťák přinese důchod. Je třeba žít. Kyselé zelí je zdravé, při krouhání mám pohyb. A když s ním jdu soutěžit, setkám se s kamarády a známými. Co víc si přát. Jak se říká. Zemáky a zelé, živobytí celé," řekl Antonín Kašpar.

U každého přineseného zelí zajímaly porotce čtyři základní charakteristiky. „Hodnotili jsme vždy nejprve vzhled, poté vůni, konzistenci a samozřejmě chuť," vyjmenoval Karel Trčálek.

V rámci zachování objektivity, prokládali porotci koštování zelí pojídáním škvarků a chleba. „To abychom přerazili chuť jednotlivých soutěžních vzorků," dodal Karel Trčálek.

Víkendovou soutěž o nejlepší kyselé zelí uspořádal Spolek zlatavého moku Vsetín-Ohrada. Porotci se nakonec shodli na tom, že nejlepší ze čtyřiceti vzorků bílého zelí přinesl Stanislav Volek. Na druhém místě skončil Petr Hambálek. Oba ze vsetínské Ohrady. Třetí místo obsadila Alena Janušová ze Semetína.