Nakonec ale u Zbyňka Štampoského převážila obliba v kolektivních sportech. Před patnácti lety se nadchl pro florbal a v Rožnově spoluzakládal tým Rožnovských sršňů. V následujících letech se jako hráč a později i funkcionář podílel na rozvoji klubu, který dnes čítá více než tři stovky registrovaných hráčů a jehož A tým hraje druhou nejvyšší českou florbalovou soutěž.

Ke sportu jste tíhnul odmalička?
Dá se říci, že ano. V době, kdy jsem chodil asi do druhé či třetí třídy na základní škole, jsem se pohyboval v úzké skupince lyžařů. Tehdy jsme chodívali na Radhošť například s Lucií Hrstkovou. Lyžování byl ale pro mne příliš individuální sport. Více mne lákaly kolektivní sporty. Líbil se mi třeba hokej. Ale to už jsem byl ve věku, kdy bylo pozdě s ním začínat.

Takže padla volba na florbal?
Prostřednictvím několika známých jsem se dostal do Rožnova pod Radhoštěm, kde mne nadchl právě florbal. A toto nadšení mne drží dodnes. Jsem za to rád. Díky tomuto sportu jsem získal spoustu výborných známých a kamarádů. Můžu říct, že florbal se přesně trefil do mého vkusu.

O jak dávné historii nyní mluvíme?
Bude to zhruba patnáct let, kdy jsme zakládali klub pod názvem Rožnovští sršni. Dá se tedy říci, že patřím mezi zakladatele florbalu v Rožnově. Tehdy před patnácti lety jsme začali něco, co mělo podle našeho názoru dobrou myšlenku. A každý rok se nám daří posouvat se zase o kus dopředu. Není to stereotyp, který by člověka přestal bavit.

V současné době jste stále aktivním hráčem, nebo už spíše funkcionářem?
Ještě v uplynulé sezoně jsem byl aktivní hráč. Hrál jsem v podstatě za všechny mužské týmy, které náš klub má. Od „áčka" po „déčko". I když musím přiznat, že na nejvyšší úroveň v A týmu to sice asi nebylo, ale stejně se mnou trenér počítal. Takže jsem si i několikrát zahrál. Jak se bude vyvíjet nadcházející sezona, to ještě sám nevím. Doma mám dvě malé děti, takže času zase není až tolik nazbyt. Proto pro nadcházející sezonu počítám spíše s trenérským postem. Potřebujeme trošičku zabrat v kategorii juniorů a dorostu, tam jsme doposud trochu pokulhávali. Pokud ale přesto zbude nějaký čas i na hraní, rád si zahraji.

Za patnáct let své historie, jak se rožnovský klub proměnil?
Jsem přesvědčený, že se posunul dost výrazně. Když jsme začínali, lidé se na nás dívali trochu zvláštně. Nevěděli, co nosíme v těch zahnutých báglech. Také bylo v té době těžké něco vyjednat se sponzory. Dnes už je to úplně jinak. Lidé o nás a florbalu vědí. Posunuli jsme se z nejnižší české soutěže až do druhé nejvyšší. To představuje obrovský skok o osm výkonnostních tříd nahoru.

Čím to je? Pílí? Nebo jsou v Rožnově obzvlášť talentovaní florbalisté?
Z počátku to bylo vyloženě o srdíčku. V Rožnově byla dobrá parta, všechny kluky to bavilo. Měli jsme velkou chuť hrát. Přibývalo také šikovných hráčů, kteří zase posouvali výkon týmu o další úrovně výš. Samozřejmě, dnes není jednoduché, dosaženou úroveň udržet. Už je to také o klubových financích, o podmínkách, které se podaří hráčům vytvořit. Je nutné zajistit jim určité zázemí.

Kolik týmů nyní čítá rožnovský florbalový klub?
Sdružujeme jedenáct družstev. Jsou to čtyři mužské týmy, jeden ženský, dorostenky a poté kompletní mládežnická struktura od juniorů až po nejmladší elévy.

Kolik je to dohromady hráčů?
Celkem máme pod klubem registrovaných tři sta padesát sportovců.

Nejvíce na očích je určitě mužské „áčko". S ním jste vloni odehráli první sezonu v I. florbalové lize. Jak se dařilo?
Do soutěže jsme vstupovali trošku s obavami. Dlouho jsme dokonce zvažovali, zda se vůbec přihlásit. Moc jsme si nevěřili. Nakonec jsme do toho ale šli a je to dobře. Zapsali jsme se do podvědomí lidí, našich výborných fanoušků. Vůbec jsme nečekali, že třeba na zápasy play off budou chodit takové návštěvy. Naši domovskou halu na Koryčanských pasekách naplnilo až 450 lidí. To je opravdu hodně. Vzali jsme možnost účasti v I. lize jako výzvu. V Rožnově totiž dlouhodobě není žádný jiný prvoligový sport. A sezonu jsme zvládli dobře. Teď nás čeká další sezona.

Ta začíná v září. S jakými cíly do ní vstoupíte?
Pokud to vezmu odshora od A týmu, pak bude hlavní cíl sezony stejný jako vloni. To znamená hlavně nehrát o vyřazení. Trochu nás trápí fakt, že nemáme příliš široký kádr. Bude tedy hodně záležet i na tom, zda se nám budou vyhýbat zranění. Pokud ano, věřím, že sezonu uhrajeme. Opory nám víceméně zůstaly stejné, i když nebylo jednoduché je v týmu udržet. Byly tady nabídky odjinud. Naši kluci jsou ale opravdoví srdcaři a řekli jsme si, že ještě zkusíme sezonu a uvidíme, jak to půjde dál. Jak jsem říkal, rozhodně nechceme hrát o záchranu. Naopak, chceme se dostat do play off a pokud možno zkusit zabojovat dál. Prozatím jsme vždy dokázali udělat další krok dopředu. Proč tedy i tentokrát nezkusit zabojovat i o postup do extraligy.

To jsou slušné ambice. Máte i další cíle?
Rozhodně budeme pracovat na posílení hráčského kádru, i když to je během rozehrané sezony těžké. Další velkou prioritou je mládež. Vloni se nám podařilo se v tomto směru částečně pohnout dopředu. Ještě tři, čtyři roky zpátky, jsme se potýkali s nedostatkem mladých hráčů. Ale to nebylo jenom u nás. Stejné problémy měli například také fotbalisté. Byly slabé ročníky. Letos chceme oslovit více mládeže a přivést ji k florbalu. A s těmi dětmi, které už máme, chceme systematičtěji pracovat, vychovat si nadějné mladé hráče. To by měl být ostatně cíl každého klubu. Kdo se nestará o mládež, ten nemůže dopadnout dobře.

Rožnovský klub se stále rozrůstá, pomýšlíte na nejvyšší soutěž, stále se ale bavíme o amatérské úrovni, je to pravda?
Florbalem se živit nedá. Je opravdu jen pár jedinců, ale to jsou výjimky. V současné době se náš svaz snaží alespoň podporovat kluby, sekretáře. Existují jakési dotační programy, aby alespoň lidé, kteří se florbalu snaží dát co nejvíce, byli jaksi dotováni. Ale pořád to není dost. Je to stále amatérský sport. Je ale na velmi slušné úrovni. Můžeme jej směle srovnat s basketbalem nebo házenou. Jenom podmínky ještě nejsou stejné. Florbal se u nás hraje víceméně asi dvacet let. Ale je těžko říct, co je to vlastně amatérský sport. Florbal je zábavný. Jsou kluci, kteří trénují i pětkrát týdně a sportovně se klidně vyrovnají profesionálům. Jen finance za to bohužel nedostávají.

To, co říkáte, že florbal je relativně nový, mladý sport a navíc velmi zábavný… To byly důvody, které kdysi k florbalu přitáhli vás?
Takto jsem nad tím nepřemýšlel. Jednou jsem si to šel vyzkoušet a měl jsem štěstí na dobrý kolektiv, který chtěl společně něco dokázat. A tak se to vyvíjelo dál. Dnes, už jako prezident rožnovského klubu, jsem hrdý na cestu, kterou jsme urazili. Protože dostat se v celkovém počtu nějakých pěti set registrovaných klubů na špičku, tedy mezi šestnáct, dvacet nejlepších klubů v republice, je obrovský úspěch. Navíc v podmínkách, které v Rožnově máme. Můžeme se klidně srovnávat s velkými městy, jako jsou Ostrava, Brno či Praha, přitom počtem obyvatel jsme úplně jinde. Nestává se to tak často. Uvidíme, jak dlouho dokážeme stávající úroveň udržet. V Rožnově je to pořád o jakési rodinné atmosféře, ve které držíme pospolu. Ale zásoba vlastních talentů není nevyčerpatelná a získávání posil není jednoduché.

Řekněme, že jsem rodič. Co musím udělat pro to, aby mé děti mohli hrát florbal v Rožnově? A má smysl dávat je na florbal?
Florbal je sport, který má budoucnost. Stále se rozvíjí a získává velmi na popularitě. Nyní je druhý nejoblíbenější sport v republice. Dá se proto očekávat, že bude mít do budoucna velkou prestiž. Také svazy se snaží, aby se stal olympijským sportem. Lidé by se na něj proto neměli dívat jako na sport pro odpadlíky, kteří se nenaučili bruslit. Podle mého názoru není daleko doba, kdy florbal mezi halovými sporty přebije třeba házenou. Koneckonců, hráčská základna ve florbalu se každý rok rozrůstá právě na úkor ostatních sportů. Navíc, co nás a úplných florbalových začátků týče, dítě vlastně nic moc nepotřebuje. Dříve jsme pořádali nábory. Ty už ale neděláme. Stačí, když kluk nebo holka přijdou, a u nás dostanou prostor si hru vyzkoušet. Pokud je to bude bavit, dále už prakticky stačí jen hokejka a tenisky.

Tedy odpovídající vybavení. V tomto směru asi florbal není až tolik náročný či nákladný?
Boty do haly se dají pořídit za tisíc korun, hokejka za další tisíc. Samozřejmě lze koupit i dražší, to už záleží na rodičích, jejich možnostech a chuti do dětí investovat. V tomto směru je dobré komunikovat s naším klubem. My máme také své možnosti, spolupracujeme s obchodníky.

Od kolika let k vám mohou děti chodit?
Nyní se k nám mohou hlásit děti od ročníku 2004, pokud tedy chtějí hrát závodně. Letos ale budeme mít i přípravku, kam mohou přijít i mladší děti.

Jako u každého sportu i u florbalu jistě existuje určité riziko zranění. Jak nebezpečný je to sport?
Dříve se říkalo, že florbal je sport pro baletky, že je bezkontaktní. To už se ale také změnilo. Vždy v létě pořádáme turnaje, kde v rámci letní přípravy hrávají i lední hokejisté a velmi často jsou překvapení z ostrých osobních soubojů na tělo. Hraje se bez chráničů, mnohdy může florbal bolet více, než hokej. Při hře trpí kotníky i klouby, častý je totiž pohyb se změnou směru, kdy může dojít ke zranění. Riziko zranění ale platí obecně pro každý sport. Je to vždy hlavně o připravenosti a tréninku. Dobrá fyzická příprava riziko zranění eliminuje.

Vzpomněl jste každoroční turnaj. Můžete o něm říci něco víc?
Pojmenovali jsme jej Hornets Cup. Já sám se v něm až tolik neangažuji. Kluci si to ale vzali za své a jsou na turnaj patřičně hrdí. S hlavní myšlenkou přišel před několika lety náš hráč Pavel Panaš. Dnes už mají turnaj ve svém kalendáři všichni florbalisté v republice. Každoročně se do Rožnova sjíždí padesát až šedesát týmů. Hraje se od pátku až do neděle do večera. Turnaj se stal velmi oblíbeným a pro nás je to vynikající reklama.

Až šedesát týmů, to znamená stovky florbalistů, kteří zaplaví Rožnov…
Ano, znamená to i spoustu organizace a příprav. Hraje se na čtyřech halách. Ale turnaj není jen o florbalu samotném. Je to svým způsobem i společenská událost, kdy se potkáme v uvolněné atmosféře, povídáme si. Vždy se pořádá také nějaká párty. Pro účastníky turnaje bývají připraveny i určité výhody, například slevy na bazén či do restaurací.

Kolik už máte za sebou ročníků?
Letos už se konal pátý. Po herní stránce jsme ale dospěli k určitému stereotypu. Už pětkrát vyhrál turnaj stejný tým, složený z extraligových hráčů. Už by bylo dobré jeho vládu ukončit. (smích)

Zbyněk Štamposký

- narodil se 13. července 1980
- pochází z Dolní Bečvy
- pracuje jako obchodní zástupce
- před patnácti lety stál u zrodu florbalového klubu Rožnovští sršni v Rožnově pod Radhoštěm – dnes oficiálně 1. FBK Rožnov pod Radhoštěm – kdy nyní působí ve funkci prezidenta
- klub se od svého založení značně rozrostl, sdružuje 11 mužský i ženských týmů všech věkových kategorií. Mužský A tým hraje I. ligu – druhou - klub pořádá vždy v červenci velký turnaj pod názvem Hornets Cup, vloni se díky účasti zhruba osmi set sportovců stal jedním z největších v zemi