Zavadilku v sobotu obsadili karbaníci. PODÍVEJTE SE

Je téměř plno. Zvláštní, že mezi hosty není jediná žena. Chlapi na židlích se popichují a hecují, šustí karty, drobné mince cinkají o desky stolů.

Je první únorová sobota. Restaurace Zavadilka v Prostřední Bečvě se po roce znovu proměnila v hráčské doupě.

Kolem spoře osvětlených stolů se sesedlo třiačtyřicet mariášníků. Přijeli místní, hráči z blízkého okolí ale také z Ostravy, Havířova či Nového Jičína. „Barva?“ Tradiční otázka zaznívá ze všech stran. „Dobrá.“ Zní nejčastější odpověď a první kolo může začít.

Na stoly zbavené ubrusů dopadají čertovy obrázky. Karbaníci je soustředěně sledují, ukládají do paměti a promýšlejí další taktiku. Hraje se na pět kol. Hráč přitom do každého vchází s vkladem sto korun.

Mariášový turnaj se na Zavadilce koná podruhé. „Ne že by se ale předtím v dědině nehrály karty. Mariáš je tradiční, jen se hrávalo v jiných hospodách,“ hájí čest místních karbaníků jedna z pořadatelek. Sedí u přenosného počítače a zapisuje výsledky jednotlivých kol.

Hlavní organizátorka turnaje Iva Malinová zatím shromažďuje ceny pro nejúspěšnější karbaníky. „Máme jich připravených dvacet,“ prozrazuje přitom.

O účastníky turnaje je vůbec dobře postaráno. Hned na úvod dostal každý uvítací štamprlku slivovice. Bude také něco k zakousnutí.

Turnaj v Prostřední Bečvě je jedním z mnoha, které mají hráči mariáše zaznamenaný ve svém kalendáři. „Za rok jich objedu i dvacet. Nejdál jsem letos cestoval do Brumova-Bylnice,“ svěřuje se v přestávce po prvním kole jeden z mariášníků. Představil se jako Bob Krkoška a na Valašsko přijel z Ostravy.

V domovském městě mají karetní turnaj alespoň jednou za měsíc. „Prakticky od listopadu ale jezdím i na jiná místa. V lednu a únoru jsou turnaje každou sobotu,“ vypočítává hráč.

Bohumil „Bob“ Krkoška má jednašedesát let a mariáš je jeho celoživotním koníčkem a zábavou. „Hraji určitě více než padesát let. Ještě jsem ani nechodil do školy, ale mariáš už jsem znal,“ prozrazuje s úsměvem.

Říká, že umění mariáše se nedá naučit pouhým sledováním ostatních. „Musí se hrát prakticky, tím člověk získá zkušenosti. Pak samozřejmě záleží na štěstí a na tom, jak jde člověku karta,“ vysvětluje Bob Krkoška.

V Prostřední Bečvě měl v sobotu mezi ostatními hráči zvláštní postavení.

„Vloni jsem tady tento turnaj vyhrál, takže obhajuji prvenství,“ netajil. Štěstí mu ale tentokrát nepřálo. První místo a tiskárnu jako cenu získal totiž Milan Blaschek. Jan Lukáš na druhém místě si odnesl za odměnu sekyrku. Sada nemrznoucích směsí byla cenou pro třetího Josefa Křenka.

Udělovala se také cena pro nejlepšího Bečvana. Tím se stal František Bil. Cenu útěchy, velký balík toaletního papíru si ze Zavadilky odnesl Jan Galia.