Vedro nevedro. Na Radhošť přišly tisíce lidí

Nejinak tomu bylo uplynulý čtvrtek. Davy lidí neodradily od výšlapu ani teploty hravě zdolávající hranici třiceti stupňů Celsia.

Jedním z účastníků jsem tentokrát i já. Dlužno říci, že ne poprvé. Cyrilometodějskou pouť jsem v posledních letech jako příležitostný turista absolvoval už třikrát.

Z parkoviště u restaurace Zavadilka v Prostřední Bečvě nás k výchozímu bodu areálu na Pustevnách veze autobus. Horní parkoviště už je dávno zaplněné a linka pro poutníky a turisty nyní jezdí kyvadlově. Je to zároveň první zkouška odolnosti. Klima ve špatně větraném voze není právě osvěžující.

Na Pustevnách je třeba překonat jinou překážku. Zejména pro rodiče s dětmi nezáviděníhodný test. Úvodní metry cesty mířící k vyhlídce Cyrilka a dále na hřeben totiž obsadili prodejci všeho možného. Vedle občerstvení a oděvů a doplňků jsou k dostání i repliky všemožných střelných zbraní. S přihlédnutím na nezanedbatelný duchovní rozměr cyrilometodějské pouti vcelku překvapivá volba sortimentu.

„K neuvěření, kolik je tady lidí," kroutí s povzdechem hlavou jeden z poutníků, když mine poslední ze stánků a cesta na vrchol je volná. Dávám mu v duchu za pravdu.

Stoupáme kolem vyhlídky Cyrilka a záhy kolem první občerstvovací stanice. K mání je pivo i grilovaná klobása.

Složení neuspořádaného procesí směřujícího k cíli vycházky, kapli Cyrila a Metoděje, je velmi pestré. Vyšli osamělí poutníci, páry, skupiny přátel i rodiny s dětmi. Dokonce i s kočárky. Jdou lidé mladí, středního věku i staří. Většina jde po svých, mezi nimi se občas proplete cyklista.

„Na pouť chodíváme pravidelně. S přáteli i s rodinou. Je to příjemná procházka zakončená mší a zároveň i společně strávený čas," vyznala se Martina Němcová z Bystřice pod Hostýnem.

Míjíme sochu boha Radegasta. Řada lidí využívá možnosti a doplňuje zásoby tekutin v přilehlém bufetu. Do cíle zbývají zhruba tři kilometry.

Na hřebeni od Pusteven ke kapli občas pofukuje větřík a chladí odhalenou kůži, do které se nemilosrdně zabodávají sluneční paprsky.

„Už tam budeme?" ptá se malý, možná šestiletý, klučina netrpělivě své maminky.

„Vydrž, už je to jen pár stovek metrů," volí žena milosrdnou lež, přičemž se takticky vyhýbá určení přesné vzdálenosti i času, jež zbývá k cíli. Hošík nasadí výraz, ze kterého lze usoudit, že těch „pár stovek metrů" (od kaple nás v té chvíli dle mého odhadu dělí minimálně dva kilometry) hodlá zvládnout.

S občasnými přestávkami ve stínu stromů postupně překonáme zbývající vzdálenost k více než sto let staré kapli. Historická sakrální stavba je právě v obležení věřících, kteří poslouchají slova faráře při probíhající mši. Ty se na svátek Cyrila a Metoděje tradičně slouží tři.

„Dneska je tady hodně lidí," rozhlíží se u kaple jeden z příchozích Pavel Petružela. Lituje, že nevyrazil hned ráno.

„Minulý rok jsme vyšli dříve a stihli jsme hned ranní bohoslužbu. Letos to nevyšlo a přišli jsme až na jedenáctou. Cesta na sluníčku byla náročná a zpátky to nebude jiné," usmívá se poutník.

Je dalším, komu dnes dávám za pravdu.