„Nápad jsem nosil v hlavě pár let, teprve předloni jsem se ale pustil do práce. Když jsem své návrhy poprvé nabídl zástupcům Masarykova okruhu, zdvořile odmítli se slovy, že pro daný rok mají ceny vyřešené. Ozvali se až letos na jaře,“ vypráví osmatřicetiletý učitel uměleckoprůmyslové školy sklářské.

Jeho trofeje tvarem připomínají obrysy Masarykova okruhu. Pro kategorie Moto 1 a Moto 2 zvolil čirý křišťál, pro „královskou“ třídu Moto GP kouřovou sklovinu. Z téhož materiálu, částečně potaženého kovem, je i podstavec symbolizující kolo jako prostředek pohybu.

Začíná demolice. Prastará hospoda musí ustoupit nové silnici.
230 let stará hospoda musí ustoupit silnici

„Nejprve jsem nechal vyřezat pomocí odporového drátu železnou formu, do níž jsem skleněnou baňku vyfoukl. Formu bylo nutné dvakrát upravit, než jsme dosáhli požadovaného tvaru,“ vzpomíná Strnadel na nejdramatičtější fázi výroby. Po zchladnutí křišťálové polotovary ořízl a zabrousil do zkoseného tvaru, aby při čelním pohledu byla vidět celá křivka závodního okruhu.

Do dějiště tuzemské Grand Prix tento týden odveze dvanáct trofejí. Ve skutečnosti jich ale zhotovil více než dvojnásobek. „Některé kusy jsem vyřadil ihned, protože se ve skle objevily bubliny nebo praskliny. Jiné se poškodily při opracování,“ dokazuje Strnadel, jak náročnou cestou se vydal. Čtyř týdnů, po které se prestižní zakázce věnoval, ale nelituje.

„Patřím mezi fanoušky motorismu, Velkou cenu jsem přímo na brněnském okruhu sledoval několikrát. Když už se po něm nemohu svézt jako závodník, alespoň jsem vyrobil trofeje pro nejlepší jezdce,“ přemítá sklářský mistr Ondřej Strnadel.

Autor: JOSEF BENEŠ

Namísto vody se v korytě Bečvy zelená rozlehlý ostrov.
Hladiny řek v regionu jsou na hranici sucha