Brána, kytky, vozy, jmenovky, vývazky, girlandy, svícny, věnečky, mašličky a kopa dalších nesmyslů, které několik týdnů jako blázni sháníte, aby mohly v neděli ráno tvořit obsah pytlů na odpadky. A tak se posledních čtrnáct dní po večerech bavím vystřihováním srdcí a jako dobrý holub se vracím do papírnictví dokoupit to, co mi již došlo, nebo jsem na to ve většině případů zapomněla.

Do zdobící akce jsou zapojeni všichni. I můj nastávající. Celou středu vystřihoval a slepoval krajkové jmenovky. Protože se osvědčil, tak mohl ve čtvrtek vyřezávat a barvit polystyrénové visačky s našimi iniciály a teď ho, chudáka, čeká ještě tvorba alba na novomanželské vzkazy. Snad si to se mnou do 14. září nerozmyslí…

Poslední velká dekorační akce se ale konala o víkendu. Bez akceptace jakýchkoliv protestů jsem do ní zapojila skalní část mého svatebního komanda, sestru a dobrou kamarádku Hanku. „Děvčata, mise nadcházejících dnů je jasná!" uváděla jsem svou představu o společně stráveném pobytu na chatě a sypala z tašky balíky barevných ubrousků. „Naše mise se jmenuje Pom pom koule!" zvolala jsem vítězoslavně a zahleděla se do pohledů nechápajících svatebčanek.

Abych to uvedla na pravou míru, Pom pom je dekorace, která připomíná obrovskou bambuli na zimní čepici a dělá se z papíru. Velkého množství papíru… A ne zrovna jednoduše. O tom by vám holky mohly dlouze vyprávět. Vezmete třívrstvý ubrousek, rozstřihnete jej na čtyři dílky, oddělíte všechny vrstvy a pak těch dvanáct plátků jednotlivě skládáte do varhánků, obstřihujete, svazujete a řasíte.

Gumoví medvídci

„Já už nemůžu!" tvrdila v deset dopoledne po dvou hodinách práce sestra. Ve tři hodiny odpoledne, kdy byla průběžně dopována gumovými medvídky a malinovou bublaninou, své protesty vzdala a pouze si vyžádala náplast na zalepení puchýře z nadměrného používání nůžek. Zvládly jsme jich osmdesát osm.

„Za tohle dostanete na hostině Řád zlaté pom pom koule!" pronesla jsem slavnostně, když jsem výplod naší dekorační mánie skládala do krabic. Holky nereagovaly. Hanka usnula na gauči plném tvrdých papírů a sestra se snažila vysát alespoň trochu kofeinu a energie z coca coly. V neděli ráno začalo pršet, což jsem obratně využila jako záminku na zrušení plánovaného oddechového výletu, a místo toho vymyslela náhradní program vystřihování papírových srdcí a motání květin z krepáku. Odpoledne jsme se s křečemi v zádech zabalily a hurá na cestu k domovu. „Tak, holky, zamávejte chatičce a jedeme!" zavelela jsem, zařadila jedničku a pomalu se rozjela. „Jejda, zastav!!!" křičí vyděšeně Hanka a dívá se na lavičku před chatou. „Vždyť jsi tam nechala ty pom pom koule!"

Ocitla jsem se na pokraji srdečního kolapsu. Ještě teď mě děsí představa, že naše dva dny úmorné práce zůstaly ležet na mokré lavičce uprostřed Hostýnských vrchů. Sice vím, že na pom pom to nestojí, ale alespoň mám již pojištěné, že bude mít naše svatba pořádné koule.

Autor: Anna Zapletalová