Ve svém požehnaném věku přispívá do časopisu Národní osvobození a je členem Svazu bojovníků za svobodu. Spolupracuje také s vydavateli časopisu Pekař Cukrář, který obohacuje o své zkušenosti a náměty.

Srdce pana Linharta už přes devadesát let bije pro pekařinu a nadšení pro pekařské řemeslo neztrácí ani nadále.

Válečný veterán je u pekařského cechu už přes půl století, a přestože procestoval téměř celý svět, ať už jako sportovec nebo pekař, jeho srdce ho vždy táhlo zpět na Valašsko.

„Procestoval jsem toho opravdu hodně. Čtyři měsíce jsem strávil v pekárně v Chicagu, tři měsíce v Calgary. Byl jsem ale třeba i ve Finsku nebo ve Francii. V zahraniční jsem sbíral zkušenosti a zároveň si vydělával na cestování po olympiádách a mistrovstvích světa, které jsou i v současnosti mou srdeční záležitostí," zavzpomínal legendární valašský sportovec a pekař Radko Linhart.

K pekařině se krmelínský rodák dostal přes svou sestru. Té začal v pekárně v Dolní Bečvě vypomáhat. „Němci oběsili mého švagra, který byl pekařem. A po této tragické události jsem začal vypomáhat své sestře v pekárně. U pekařiny jsem pak už zůstal," zavzpomínal na své začátky pan Linhart.

Pekařina se tak stala jeho životním posláním. „Vždycky, když jsme někde cestovali a ptali jsme se, jaký dárek máme tatínkovi dovézt z cest, nikdy si nepřál nic jiného, než ochutnat pečivo z jiných krajů," prozradila na svého tatínka Ludmila Linhartová.

A důkazem, že její tatínek je pekař každým coulem a že kvalita je pro něj vždy to nejdůležitější, svědčí i další její vzpomínky. „Pamatuji si, když jsme mu poprvé dovezli ochutnat grahamový rohlík. Z jediného sousta dokázal rozpoznat hlavní ingredience výrobku. Navíc se snažil pečivo neustále vylepšovat. Pořád přemýšlel, co by vylepšil, aby bylo co nejchutnější, " uzavírá vyprávění o svém slavném tatínkovi Ludmila Linhartová.