Jsou ale mezi námi i tací, kteří mají štěstí a jejich dětský sen se v dospělosti promění ve skutečnost. Mezi takové patří umělec, sochař a výtvarník Martin Gaja z Hutiska Solanec. Sochařině se věnuje už více než dvacet pět let a denně mu umění zabere přibližně osm hodin práce.

Život Martina Gaji se už od mládí točil kolem umění. „I když jsem přesně nevěděl, co bych měl v dospělosti dělat, už jako malý jsem tíhnul tvůrčím činnostem. Chodil jsem do různých výtvarných kroužků, kde jsem si svůj vztah k umění upevňoval," vzpomíná na své začátky devětatřicetiletý sochař.

Není proto divu, že si jako svou startovní dráhu vybral obor kamenosochařství v Uherském Hradišti. „Poté jsem cestoval do Bratislavy, kde jsem na Vysoké škole výtvarného umění studoval obor sochařství," prozradil Gaja. Magisterský titul valašský umělec získal na Fakultě výtvarných umění v Brně a rok se řemeslu učil také v Německu.

Významný meziříčský rodák má dnes za sebou nespočet realizací, sympozií a více než deset výstav jak na Valašsku, tak za hranicemi regionu. Jeho díla mohou návštěvníci obdivovat například v kostele svaté Anny ve Valašském muzeu v přírodě. Jeho pečlivou a trpělivou prací s modřínem a lípou vznikl tamní jedinečný hlavní oltář.

„Výroba oltáře trvala více než rok. Člověk musí být trpělivý a informovaný. Svoji práci mám rád, ale beru ji vážně. Proto si vždycky důkladně nastuduji informace k věci samotné, materiálu, ale i k prováděnému postupu," prozradil talentovaný umělec.

Vyrobená díla si prý nepočítá, „Je toho spousta. Třeba jenom betlémy, které dělám poměrně často, čítají několik postaviček," vysvětlil usměvavý výtvarník.

Martin Gaja pracuje s kamenem, dřevem, parafínem i hlínou. S čím se mu ale pracuje nejlépe, to nedokáže říci. „Je to různé. Měkké materiály, jako je třeba hlína, jsou přizpůsobivé a člověk si je dokáže vytvarovat podle svých představ, se dřevem nebo kamenem je pak práce jasně daná, tam se musím přizpůsobit já," přiblížil svou práci Gaja.

Jako důkaz, že Martin Gaja je umělcem tělem i duší slouží například to, že za dlouhá léta tvrdé práce dokáže rozpoznat různé druhy dřev už jen podle jejich vůně.

„Výraznou vůni má například třešeň nebo hruška. Naopak topol nebo dub nevoní příliš vábně," vtipkuje výtvarník.

A co na jeho časově náročný koníček, který je zároveň jeho živností, říká umělcova manželka? „Obvykle pracuji po večerech nebo v noci, takže třeba s dochvilností u večeře mívám pravidelně problémy, ale s tím člověk nic nenadělá. To je zkrátka život s umělcem," uzavírá Martina Gaja.