Jaký byl podle vás největší přínos Jarmily Šulákové?

Velmi často se o Jarmile Šulákové hovořilo jako o první dámě našeho folkloru, rozuměj českého, moravského a slezského. Rád bych toto pravdivé rčení rozšířil o mezinárodní rozměr, který Jarmila bezpochyby ztělesňovala. Těšila se věrným posluchačům a fanouškům i na Slovensku, v Polsku, Německu, Belgii, Nizozemsku a neméně i v zámoří. Svou osobností dokázala stmelit rozškatulkovanou českou hudební scénu: tedy těšila svými písničkami nejen tradiční folklorní posluchače, ale stejnou měrou i zatvrzelé rockery či distingované publikum klasické (vážné) hudby. Vzorná interpretace a reprezentace valašské lidové písně se v osobnosti Jarmily Šulákové vzácně pojila i s nesmírně důležitou propagací a šířením mezi posluchači, kteří by se jiným způsobem k lidové písni zřejmě nedostali. Stejnou míru poctivosti, energie i odevzdání se lidové písni dokázala rozdávat dlouhá desetiletí bez rozdílu významu pódia a publika. Tedy byla stejně autentická, věrná a neopakovatelná na velké folkové scéně, na folklorním festivalu, ale i na besídce pro seniory či na rodinné oslavě rodu Rokytů a to je převeliké umění. Jarmila je ojedinělou osobností evropského folklorismu 20. století.

Den loučení s legendou Jarmilou Šulákovou

Vaše nejhezčí, nejsilnější osobní vzpomínka na Jarmilu?

Měl jsem tu čest přivítat Jarmilu jako vzácného hosta na svých absolventských recitálech v Bratislavě a později v nizozemském Amsterdamu. Do města na grachtech přijela Jarmila přes půl Evropy autem kvůli jedné písničce (!), kterou zazpívala s ohromných nasazením, v procítěné interpretaci a dlužno dodat: naprosto nezištně. Jarmila patřila k legendární generaci folklorních mohykánů, jejichž síla tkvěla v hluboké skromnosti a pokoře. Doživotně si její přízně budu považovat a skládám jí hlubokou poklonu!

Čeho jste si na Jarmile Šulákové vážil nejvíce?

Skromnosti, upřímnosti, životní energie, zodpovědnosti ke svému talentu a přirozeného člověčenství.

Myslíte, že již má či bude mít nástupce?

Leoš Janáček kdysi v témbru svého rodného lašského nářečí úsečně prohlásil: „Nemam nasledovniky. Větev, na ktere ja sedim, je kratka…" V případě Jarmily Šulákové jsem naopak přesvědčen, že má několik následovnic (raději se zdržím tendenčního slova „nástupce", jakož i vyřčení konkrétních jmen), které se zabývají poctivě odkazem valašské lidové písně. Zcela jistě však po nich hudební veřejnost nemůže chtít, aby byly ve svém věku stejné či podobné jako Jarmila Šuláková. Mimochodem, všem těmto výrazným zpěvačkám střední i mladší generace je Jarmila obrovským vzorem. Pouze a jedině konzistentní a dlouhodobě poctivá práce může tyto následovnice přiblížit valašské legendě, přičemž bude ovšem zásadně důležité, aby se vyvíjely vlastním směrem a aby z nich vyrostly autentické a neopakovatelné kulturní osobnosti. Nechme se překvapit, co nám v tomto ohledu hudební budoucnost přinese.

MARTIN MRLINA