Tras k Vartovně je hned několik. Já, jakožto turistický začátečník, volím nejkratší cestu z obce Seninka. I tak mě čekají více než dva kilometry chůze do pořádného svahu. Pomyšlení je to hrozné, ale svěží zimní vzduch a štiplavý mráz mi udávají tempo. Po cestě potkávám spoustu dalších nadšenců, kteří zvolili tentýž program. A tak zatímco nám pod nohama křupe sníh a led, stoupáme krok po kroku k rozhledně.

Poslední stovky metrů jsou sice vyčerpávající, pohled na Vartovnu, která se vynořuje zpoza smrků, ale dává zapomenout na všechny útrapy.

Po příchodu k rozhledně je zapotřebí se řádně občerstvit. Moji turističtí kolegové vytahují z batohů termosky s čajem, lahve se slivovicí a špekáčky, které si za pár okamžiků opečou nad připraveným ohništěm.

Já se odvažuji a po schodech stoupám na rozhlednu. Kolena se mi sice klepou, ale aspoň mám možnost sledovat davy dalších příchozích, kteří chtějí strávit část dne se svými známými na tomto krásném místě.

Netrvá dlouho a na prostranství pod rozhlednou postávají stovky lidí. Mezi nimi je i Marie Zeťáková.

„Přišla jsem sem s celou rodinou už popáté. Je důležité být v pohybu a chodit na procházky, zvlášť když je tak krásné počasí," prozrazuje Zeťáková s tím, že silvestrovský výšlap k Vartovně znamená pro její rodinu hlavně tradici.

Výšlapům holduje i Adam Vichtora ze Vsetína. „Na túry chodíváme s přáteli celoročně, ale poslední dny v roce patří Vartovně," říká mladík, zatímco se chystá posilnit opečeným buřtem.

Mezi příchozími zahlédnu i pořadatelku silvestrovského setkání, starostku obce Seninka Miladu Holečkovou.

„Minulé roky jsme se u Vartovny scházeli až na Nový rok, jenže letos vychází na neděli, tak jsme se sešli už dnes," přibližuje volbu termínu setkání starostka. Je ale přesvědčená, že volba to byla správná.

„Dnes je krásné počasí, viditelnost skvělá a i lidí snad ještě přibude," doufá starostka Holečková.

Stačilo jen pár minut a její tužby se naplňují, jelikož k rozhledně proudí stále více lidí všech generací. Letošní účast nakonec udivila i každoročního účastníka akce Zdeňka Blažka ze Zlína. „Jezdím tu každým rokem, je tu krásná atmosféra, ale teda koukám, kolik lidí tu dorazilo, to tu ještě nebylo," diví se Blažek.

Odradit se od dalších ročníků snad ale nenechá. Přišel by nejen o procházku v krásném prostředí, ale především o setkání se svými známými. A to by byla škoda.