Na mistrovství světa máme šanci na medaili. Nesmíme se ulít na startu

Jak dopadlo vysvědčení?

Radim: Měl jsem vyznamenání.

Daniel: Nejsem moc spokojený. Nepovedla se mi angličtina. Budu se ji učit o prázdninách, abych se zlepšil.

Radim: Také nehodím školu úplně za hlavu. Podívám se alespoň, jaké jsme dostali učebnice.

Co o prázdninách podniknete?

Radim: Máme před sebou soutěže v požárním sportu. Náš sbor dobrovolných hasičů postoupil na mistrovství republiky v Sokolově.

Daniel: Po návratu ze Sokolova si dám pauzu. Nejspíše budu relaxovat v bazénu.

Radim: Občas zajdeme na tenis a podíváme se, jak trénují naši kamarádi.

Už v polovině července vás ale čeká mistrovství světa v požárním sportu v Lotyšsku. Jak se na něj připravujete?

Daniel: Trénujeme sami. Jednou za měsíc odjedeme na společné soustředění. Trenéři nám řeknou, co děláme dobře a v čem bychom se měli zlepšit. Podle jejich pokynů pak cvičíme doma.

Radim: Zaměřujeme se na fyzickou kondici, především ale na práci s hasičskou technikou. V Oznici jsme postavili novou věž, na které se připravujeme. Někdy jezdíme cvičit výstup na věž také do Valašského Meziříčí. U překážkového běhu trénujeme pouze práci s hadicemi. Z překážek tady máme jen sto sedmdesát centimetrů vysokou bariéru. Na osmimetrovou kladinu jezdíme trénovat do Jarcové, ale ne moc často. Běh po ní nám docela jde.

V jakých disciplínách budete v Lotyšsku soutěžit?

Daniel: Čekají nás štafetové závody na sto metrů překážek a ve výstupu na věž. V tom prvním musíme krátce po startu překonat bariéru, vzít do rukou hadice, přeběhnout s nimi kladinu, zapojit rozdělovač s proudnicí a uhánět do cíle.

Radim: Druhá disciplína začíná třicetimetrovým během. Na jeho konci po žebříku vystoupáme do prvního patra cvičné věže, které je čtyři a půl metru nad zemí. Obvykle k tomu potřebujeme okolo osmi vteřin, stovku překážek děláme zhruba za osmnáct vteřin.

Daniel: Můj osobní rekord na věži je 7,22 vteřiny.

Na co si nejvíce věříte? A v čem naopak vidíte slabiny své i celého družstva mladších dorostenců?

Radim: Proti loňsku tvoříme docela silný tým, ve kterém se sešli kluci z celé republiky. V tréninku se zaměřím hlavně na překážkový běh. Na věži mi to docela jde.

Daniel: Jsem na tom stejně jako Radim. Celkově jako družstvo, myslím, žádné slabiny nemáme.

Radim: Češi patří v požárním sportu ke světové špičce. Na loňském mistrovství světa naše reprezentace skončila v součtu výsledků všech tří věkových kategorií na druhém místě.

Myslíte si, že i letos máte naději na medaili?

Daniel: Určitě máme.

Radim: Také si to myslím. Bude to chtít hlavně trpělivost a soustředění. A hlavně neulít start. Před rokem prý se to na mistrovství světa stávalo dost často.

Jak se vám podařilo dostat do české reprezentace?

Daniel: Trenéři si mě vyhlédli na závodech a nabídli mi místo v reprezentaci. Upozornil jsem je, že znám jednoho kluka, který dobře běhá. Přišlo jim to vhod, potřebovali družstvo doplnit. Tak jsme se reprezentanty stali společně s Radimem.

Jste hrdí na to, že jste reprezentanty České republiky?

Daniel: Moc to nevnímám. Spíše jsem rád, že s námi stále pracují trenéři, kteří nás v tomto sportu mnoho naučili.

Radim: Největší zásluhu na tom, že jsme se dostali do reprezentace, má trenérka Markéta Dobešová. Také rodiče nám hodně pomáhají.

V hasičském družstvu má každý své místo. Kde je to vaše?

Radim: Při požárním útoku působím jako proudař. Mým úkolem je zapojit na základně hadice, běžet s proudnicí k terčům a proudem vody je zasáhnout.

Daniel: Dělám „béčka". To znamená, že připojím širokou hadici k čerpadlu a běžím s ní na určené místo.

Nadcházející mistrovství světa bude vaše první. Těšíte se?

Daniel: Těším se na soutěže, tréninky i na to, že se ve volném čase projdeme po městě.

Radim: Šampionát se uskuteční ve městě Valmiera v Lotyšsku. Rádi ho trochu blíže poznáme. Určitě se pozdravíme i s ostatními družstvy a vyměníme si s nimi trička a kšiltovky.

Kterého vlastního soutěžního výkonu si nejvíce považujete?

Radim: Zatím nejdále jsme se dostali do krajského kola. Loni jsme obsadili čtvrté místo. Letos už jsme vyhráli a postoupili do celostátní soutěže. Obou úspěchů si hodně ceníme.

Jak jste se dostali k hasičskému sportu?

Radim: Přivedl mě k němu kamarád, když jsem si v osmi letech zkusil zaběhnout svou první šedesátku. Pak se přidal i Danek.

Co se vám na tomto sportu nejvíce líbí?

Daniel: Potkáváme se při něm s kamarády, jsme dobrá parta. A také rádi soutěžíme.

Jste kamarádi i mimo hasičskou zbrojnici a cvičiště?

Radim: S Dankem jsme bratranci, navíc sousedé. Chodíme spolu hrát tenis a fotbal.

Připravujete se i s holkami. Šetříte je, nebo také musejí cvičit naplno?

Radim: Spíše je šetříme, ale někdy musejí makat stejně jako my, kluci.

Občas se určitě také zasmějete. Přihodilo se vám v poslední době při výcviku něco legračního?

Radim: Na trénincích se smějeme skoro pořád. Zrovna nedávno se nám cestou ze soutěže v Hovězí porouchala naše Avia. Naštěstí se to starším hasičům podařilo opravit.

Daniel: Také jsem si vzpomněl na legrační historku. Ale nejspíše bych to od holek schytal, tak si ji raději nechám pro sebe (smích).

Chtěli byste se stát profesionálními hasiči, až budete dospělí?

Radim: Asi ne. Beru to jako koníček. Po základní škole bych chtěl jít na hotelovku. Ale požárnímu sportu se chci věnovat i nadále.

Daniel: Myslím, že bych ty bouračky a podobné situace psychicky nezvládl. Asi půjdu s Radimem na hotelovou školu.

Jaké předpoklady podle vás musí člověk splňovat, aby byl dobrým hasičem?

Radim: Musí být vybaven fyzicky i psychicky a musí ho to bavit.

Daniel: Také by měl vystudovat odbornou školu pro hasiče.

Patříte mezi nejmladší členy Sboru dobrovolných hasičů v Oznici. Jak vás vnímají vaši starší kolegové?

Daniel: Většinou jako puberťáky.

Co to znamená?

Radim: Často si z nich děláme legraci, že svou práci berou vlažně.

Daniel: A když my děláme, co bychom neměli, nechají nás cvičit kliky (smích).

Byli jste už u opravdového požáru?

Radim: Před zhruba půl rokem u nás hořel les. Vyjeli jsme tam s hasičskou technikou. Díval jsem se, jak starší členové našeho sboru hasí. My hasit ještě nemůžeme, nemáme na to věk. Snažil jsem se ale pomoci tím, že jsem obsluhoval čerpadlo.

Daniel: U požáru jsem ještě nikdy nebyl. Taťka, který řídí hasičské auto, mě tam nechce vzít.

Co říkáte zázemí a technice vašeho sboru?

Daniel: Podmínky pro trénink by mohly být lepší. Uvítali bychom alespoň dvě tartanové dráhy. Všude okolo jsou ale kopce. Když přijedeme soutěžit někam na rovinu, odvádíme lepší výkony.

Radim: Nedávno jsme se spojili s hasiči v sousední Jarcové, takže trénujeme i tam. Nemají sice tartanovou dráhu, ale fotbalové hřiště je tam krásně rovné.

Najdete si kromě hasičského sportu čas i na jiné záliby?

Daniel: Chodíme spolu hrát tenis. S kamarády si rádi zahrajeme fotbal.

Radim: Občas s Dankem chodíme chytat ryby na nedalekou přehradu Bystřička.

Můžete se pochlubit nějakým zajímavým úlovkem?

Radim: Zatím to není nic moc. Mým největším úlovkem byl půlmetrový kapr.

Daniel: Mně se podařilo chytit čtyřiceticentimetrového candáta.

Vraťme se ale k hasičům. Na závěr si dovolím malý test vašich znalostí staré techniky: Víte, co je brco?

Radim i Daniel: To nevíme.

Je to rozporka za koně táhnoucího hasičskou stříkačku. A jestlipak víte, jaký je rozdíl mezi berlovkou a džberovkou?

Daniel: Nevím, co je berlovka. Džberovku používáme při tréninku i na závodech jako stříkačku na ruční pumpování vody z nádoby.

Zatímco u berlovky hasič čerpá vodu pomocí páky, kterou si vloží do podpaží. Z této drobné neznalosti ale nemusíte být smutní – je to dávná historie, navíc by na tyto otázky nedokázalo odpovědět ani mnoho vašich dospělých kolegů. Za naši redakci vám přeji hodně štěstí ve sportu, škole i životě.

Radim Blizňák

• narodil se před třinácti lety ve Vsetíně
• od narození žije v Oznici
• po prázdninách žák osmé třídy Základní školy Vyhlídka ve Valašském Meziříčí
• záliby: požární sport, tenis, rybaření

Daniel Klvaňa

• narodil se před třinácti lety ve Zlíně
• od narození žije v Oznici
• po prázdninách žák osmé třídy Základní školy Šafaříkova ve Valašském Meziříčí
• záliby: požární sport, tenis, fotbal, rybaření

Autor: Josef Beneš