Na bezdomovce jsou strážníci krátcí

Například v Rožnově pod Radhoštěm jezdí městští policisté každý den k opilé bezdomovkyni, která pochází z Pržna, ale už nějaký čas žije na tamním autobusovém nádraží. Spí na lavičkách, dělá nepořádek, všude kolem ní jsou výkaly, ale strážníci s ní nic nesvedou. „Když ji odvezeme do stacionáře ve Valašském Meziříčí, vrátí se. Dávat ji pokutu je zbytečné. Je to jako bojovat s větrnými mlýny," popsal šéf rožnovských strážníků Daniel Vašut.

Další problematický bezdomovec se usídlil u jednoho paneláku. Bydlí ve vraku auta. „Je ze Slovenska, nemá žádné doklady, krade v obchodech a napadá lidi. Tohle je stejný případ. Žádný nástroj na to, jak ho usměrnit nemáme," postěžoval si Vašut.

Pomoc si neslibuje ani od novely zákona, která má úřadům umožnit uložit za vybrané opakované přestupky až tříměsíční zákaz pobytu.

„Obávám se, že se bezdomovci stáhnou do jiných měst a tam budou dělat stejné problémy. Možná by bylo lepší postavit pro ně ve městě azylový dům. Ale je otázka, jestli by ho využívali, když jsou věčně opilí," povzdechl si ředitel rožnovské městské policie.

Také ve Vsetíně je situace s lidmi bez střechy nad hlavou bezútěšná. Strážníkům se alespoň podařilo vytlačit je od supermarketů. A to tak, že město přijalo vyhlášku, která tam zakazuje konzumaci alkoholu. „Máme tady asi osmdesát bezdomovců, přestupky páchají denně. Obávám se ale, že se s nimi budou muset lidé naučit žít," řekl šéf vsetínské městské policie Nikolaj Martinák.

Restrikce podle něj nepomáhají. A údajně by nepomohla ani novela, která by jim za přestupky zakázala pobyt ve městě. „Přesunuli by se jinam. A k nám by zase přišli problémoví lidé z jiných měst," poznamenal Martinák.

Pomoci by mohl větší počet organizací, které bezdomovcům pomáhají. „Ale to by problém vyřešilo také jen částečně. Pokud se totiž někdo nechce změnit, nezmění se," povzdechl si ředitel.

Rovněž ve Valašském Meziříčí zasahují strážníci u bezdomovců denně. „Například v červenci to bylo dokonce třiapadesátkrát. Z toho sedmnáctkrát jsme řešili krádeže, šestnáctkrát opilství, výtržnictví a narušování osobní svobody, dále pak rvačky a převozy na kroměřížskou záchytku," přiblížil šéf meziříčských strážníků Ivan Kadora.

Blokové pokuty jsou podle něj nevymahatelné. „A stejně tak bychom nedokázali vynutit po nich dodržení zákaz pobytu," doplnil Kadora.

Na okraj: Miluji zpěv ptáků, ale ne bezdomovců

Nemám nic proti bezdomovcům. Naopak. Myslím, že je hrozné, když se někdo musí protloukat světem bez střechy nad hlavou, a to bez ohledu na to, zda si takový život zvolil sám, či nikoli.

Nedávno se mi ale dva usídlili pod okny. Nejprve si jen rozprostřeli deku. Za den dva si ze separačáku přinesli matrace.Časem došlo i na polštáře a peřiny. Zpočátku byli tiše jako pěny. A slušní. Kdykoli jsem šla kolem, pozdravili mě. Jak ale čas ubíhal, začali se trochu nudit. A protože domácnost měli zařízenou, začali si zvát hosty. Dopoledne spolu hlaholivě rozmlouvali, ale jak se slunce na obloze stáčelo k západu a hrad z krabic s vínem vzrůstal, začali být trochu hluční. Zpívali, hádali se, prali. Když jsem je míjela, škaredili se na mě jako na nezvaného hosta.

No a tak jsem byla nucena jim už tak nešťastný život ztížit. Začala jsem na ně volat strážníky. Věřte, nevěřte, trvalo celý měsíc, než se odstěhovali. Teď, když večer slyším šustit listí na stromech a zpívat ptáky, občas se mi po písni Škoda lásky zasteskne. Na vteřinu. Možná dvě. Pak ukolébaná tichem spokojeně usnu.