VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Liba: Lidé se prý nechodí dívat na házenou, ale na mně, jak vyvádím na lavičce

Vsetín /ROZHOVOR/ – S panem Lubomírem Libou jsem se setkala, jak jinak, než v tělocvičně. Mile mě překvapilo, s jak velkým zapálením dovede hovořit o házené. Jeho život je tímto sportem doslova protkán a svým osobitým přístupem dokázal vytrénovat nejednoho úspěšného hráče.

30.12.2013
SDÍLEJ:

Lubomír Liba.Foto: DENÍK/archiv

Těm lidem, kteří mladé generaci předávají své zkušenosti, patří velký dík. Liba je v mých očích železný muž, se zlatým srdcem.

Váš tým v současnosti vede v tabulce druholigových hráčů. Očekával jste takový úspěch na začátku sezóny?
Vůbec jsem to nečekal, protože letos jsme začali špatně, stejně jako v loňském roce. Na samém začátku jsme prohráli s „béčkem" Zubří. S nimi je vždy těžký zápas, protože člověk nikdy neví, kolik tam nastoupí hráčů z „áčka". My máme většinou smůlu, protože nám pošlou pět takovýchto hráčů, kteří jsou trénovaní denně. Naši studenti jim někdy odolají, ale často pro nás nedopadanou dobře. V dalším kole jsme jeli do Šumperku, kde jsme prohráli o gól. Po dvou zápasech jsme tedy neměli žádný bod. V duchu jsem říkal, že nám ta sezóna pěkně začíná. Pak se to ale naštěstí zlomilo, vyhráli jsme totiž zápas doma i venku. Od té doby jsme vybojovali všechno, až do zápasu s Polankou, se kterou jsme nakonec remízovali. Z těch posledních devíti kol, jsme ztratili jen jeden bod, což nás posunulo na první místo.

Řekl jste, že váš tým tvoří především studenti. Jak tedy často trénujete?
Na to, že trénujeme pouze ve čtvrtek a pátek, tak kluci hrají opravdu pěknou házenou. Navíc máme několik talentovaných hráčů, kteří prošli extraligou. Mezi ně patří například Mrnuštík, Korejčík nebo Capil. Je to opravdu dobré družstvo. Dokonce o něm už tři roky tvrdím, že kdybychom trénovali každý den, tak tu soutěž okamžitě vyhrajeme. Teď ji vyhráváme i bez tréninku. Otázka je jestli my jsme tak dobří nebo jestli úroveň padá dolů. Kluci jsou poměrně vzdělaní, většinou nemám kluky z učiliště, ale z průmyslovek, gymnázií a vysokých škol. Jednu dobu jsem měl na vysokých školách snad sedm hráčů. Když je zkušební období, tak kluci poctivě chodí na tréninky. Takže absolutně nemám problém s tréninkovou morálkou.

Čím si tedy vysvětlujete, že u vás hrají házenou především takto vzdělaní?
To právě nechápu. (smích) Když jsem trénoval házenou v Zubří, tak tam devadesát procent tvořili týmu, tvořili kluci z učilišť. Ve škole nevynikali, za to na hřišti to vypadalo skvěle, někteří z nich se i dnes živí házenou.

Jak dlouho jste v Zubří trénoval?
V Zubří jsem trénoval od roku 1997 do 2005, tedy devět sezón. V sezóně 2003/04 jsme dokonce poprvé v historii vyhráli titul Mistra republiky. V jednom roce jsem trénoval i národní mužstvo do devatenácti let. Od roku 1988 do 1991 jsem s Petrem Hatalčíkem trénoval i československé národní družstvo do jednadvaceti let.

Vy jste ale trénoval také zuberskou první ligu, je to tak?
Ano, ale dostal jsem se k tomu jak slepá kura k zrní. Jednou když jsem dojel domů po tréninku, mi volali z vedení, že další den trénuji zuberské „áčko". Za dva dny jsme už jeli na „mistrák" do Bratislavy, protože se ještě tehdy hrála interliga. Před tímto zápasem čtyřikrát prohráli, chlapy jsem povzbudil a vyhráli. Během toho ale stále sháněli trenéra, protože jsem „áčko" trénovat nechtěl. Na lavici během dalšího zápasu neměl kdo usednout, tak jsem jel opět s nimi, i poté jsme vyhráli. Po sedmi vyhraných zápasech jsme hráli play off o třetí a čtvrté místo s Duklou, se kterou jsme mohli prohrát maximálně o pět gólů. Minutu před koncem jsme prohrávali o čtyři, na to hned dali gól a vedli o pět, poté jsme hned zaútočili a vteřinu před koncem jsme dali gól. Takže se nám podařilo vyhrát třetí místo.

To pro vás musely být neskutečné nervy.
Při tom zápase jsem zestárl o pět roků. (smích)

Proč jste ze Zubří odešel?
Neskutečně mi vadilo dojíždění, denně jsem jezdil ze Zubří na Vsetín. Jednu dobu jsem dělal klukům řidiče, vozil jsem je na zápasy například do Plzně. Přece jen řídit šest a půl hodiny tam a zpět není nic jednoduchého.

Když jste se vrátil na Vsetín, jak tam vypadala místní házená?
Se vsetínskou házenou jsem byl v kontaktu stále, i když jsem trénoval v Zubří. Na Sychrově jsem snad pětadvacet let vedl kroužek malých dětí, protože jsem věděl, že je potřeba doplňovat žáky. V první, druhé třídě jsem se snažil mezi kluky udělat nábor, a pak je stáhnout dolů do haly. Vždyť drtivá většina chlapů „áčka" je ze Sychrova.

Většina sportovních klubů má v současnosti problém naplnit kroužky. Jak je to u vás?
Z počátku s tím problém byl, proto jsem nábory na Sychrově dělal. Pak ale Kajaba dostal neskutečně dobrý nápad, a to vytvořit školní ligu. Jedná se o dlouhodobou soutěž škol v celém okrese, kterou zaštítil Aleš Pospíšil. Nejlepší hráče si pak oslovujeme a trénujeme je v mini žácích. Od doby co funguje školní liga, máme mini žáků jako máku. I mladších žáků máme hromadu, akorát starších máme tuším jedenáct a dorostenců je ještě méně. Jsou ale mezi nimi žhaví kluci, jako je například Honza Hniličan. Další šikovní dorostenci František Nesvatba a Radek Číž letos odešli do Zubří.

Musí vám dělat radost, když mají úspěchy také v jiných klubech.
Já to beru tak, že každý kdo má určitou kvalitu a perspektivu, aby z něj vyrostl například extraligový hráč, musí do Zubří. Tady ve Vsetíně by z něho vyrostl druholigový hráč, ne extraligový. Každý co za něco stál, skončil v Zubří. Jestli se uplatnil nebo neuplatnil, to už je druhá věc. V současnosti vypadají perspektivně právě Číž s Nesvatbou, který je už teď v širším kádru národního týmu. Oba mají k házené vynikající přístup a velký talent.

Když si tedy vybavíte hráče, které jste trénoval. Který z nich je nejúspěšnější?
Momentálně je nejúspěšnějším hráčem Lukáš Weintritt, protože jediný hraje extraligu. Stačil už vystřídat několik klubů, nejprve byl v Hranicíh, Jičíně a momentálně je v Brně.

Když občas zavítám na házenou, tak jsem zpozorovala, že docela často získáváte od rozhodčích žlutou kartu. Co vás tak dokáže rozčílit?
Já jsem zuřivec, pocházím totiž z Prešova, tak mám hodně silný temperament. Teď to ale zdaleka není takové, jako to bývalo. Občas mi hráči říkali, že se lidi nechodí dívat na házenou, ale na mě, jak vyvádím na lavičce. V poslední době už zdaleka tak neřvu a hlavně jsem se naučil chválit. Chválit se musí, hlavně děti, ale i chlapy.

Jaká byla vaše hráčská kariéra?
Kdybych to dneska mohl vrátit, tak bych celý trenérský i házenkářský život udělal trochu jinak. Z Prešova jsem v sedmdesátém čtvrtém roce odcházel do Bratislavy studovat fakultu Tělesné výchovy a sportu. Do té doby jsem dělal závodně atletiku, předpoklady jsem měl obrovské, akorát jsem byl malý. V Bratislavě jsem pak začal normálně trénovat s „áčkem", jenže oni trénovali dvakrát denně. Jelikož jsem měl denní studium, musel jsem se rozhodnout, zdali se budu plně věnovat házené nebo studiu. Více jsem se věnoval studiu, ale našel jsem si studentský tým, se kterým jsem hrál první národní ligu. V dvaadvaceti letech jsem během studia začal trénovat bratislavský tým Štart. Po studiu jsem v Prešově nastoupil jako profesionální trenér, takže má hráčská kariéra skončila.

Jak jste se z Prešova dostal na Vsetín?
V Bratislavě jsem se poznal se svou manželkou, která tam také studovala. Snažil jsem se jí najít v Prešově místo, ale učitelů tam bylo spousta, protože tam byla pedagogická i filosofická fakulta. Pak na mě nějakým způsobem přišel šéf místní házené Gattermayer, který mi vzkázal, jestli nechci jít trénovat na Vsetín. Docela dlouho jsem nad tím přemýšlel, v Prešově jsem nakonec podal výpověď a skončil jsem tady. Kdybych to dneska mohl vrátit, tak zůstanu v Prešově a studuju dálkově. Třeba do pětatřiceti jsem mohl hrát extraligu, ale rozhodně ničeho nelituju.

Váš život je doslova házenou propletený. Co děláte rád ve volném čase?
Rád jsem na chalupě. Na staré kolena jsem začal pěstovat zeleninu, i když jsem slabší pěstitel. (smích) Nedávno jsem nakládal zelí a zjistil jsem, že mi nekysne. Tak mě málem trefil šlak. (smích) Když jsme měli ještě psa, bydlel jsem tam s ním od začátku dubna do října. Později ale umřel, takže jsem tam byl sám, zjistil jsem, že mi to tam bez něj tak nesedí. Dříve by mě nenapadlo se večer sbalit a jet domů, teď klidně jedu. Chybí nám, ale byla to obrovská zodpovědnost.

Někteří rodiče zajisté přemýšlejí, jakému sportu by se mohly jejich děti věnovat. Proč byste jim doporučil právě házenou?
Je to krásná hra, která je velice přirozená. Děti rády běhají a skáčou, a když přijdou k Bečvě, tak do ní automaticky hází kameny. Dále se naučí chovat v kolektivu, ve škole pak z nich většinou nejsou outsideři, ale lídři tříd.

Vy sám trénujete muže a dorost?
Trénuji muže, dorosty a starší žáky, ale nedobrovolně. Hlavně tedy proto, že to nemá kdo dělat. Nevím, co by se stalo, kdybych teď praštil s házenou.

Takže nemáte své zkušenosti komu předat?
Dříve jsem si myslel, že by to mohl být Miroslav Jokeš nebo Jaroslav Křupala. Jokeš momentálně trénuje lyžaře a Křupala, bydlí v Brně. Nevím kdo, ale někdo by to po mě měl přebrat. Trenérské zaměstnání je ale strašně těžké, jeho hlavní vlastností by měla být trpělivost. Na výsledky se totiž dlouho načekáte.

Zatím jsme celou dobu mluvili o házené mužů. Je v našem okrese zájem o házenou žen?
Už mi to pár lidí předhazovalo, na to ale chybí tým trenérů. Chlapecká házená má málo trenérů, tak kde vzít na tu dívčí?

Kolik vás je v současnosti na vsetínskou házenou?
Jsme tam tři, Pospíšil, Havran a já. Na dívčí házenou bychom potřebovali další tři trenéry. U „béčka" mini žáků teď trénují i rodiče, kteří jsou bývalými hráči. Oba tam mají syny, což je silný motiv.

Radíte se o tréninkových metodách také s jinými trenéry?
O házené se moc rád bavím, s Radkem Čížem, Pospíšilem i Havranem. S trenéry Zubří si také občas něco řekneme, obzvlášť s Jirkou Mikou, protože trénoval první ligu, sportovní třídy, byl asistentem trenéra v národním týmu mužů a žen. Zastával také funkci sportovního ředitele a učil na základní škole v Zubří. Momentálně vystupuje jako druhý trenér v Srbsku, kde se koná Mistrovství světa házené žen.

V Zubří je návštěvnost turnajů házené veliká. Co říkáte na návštěvnost turnajů ve Vsetíně?
Podle mě je diváků málo. Když si uvědomím, že hrajeme stejnou výšku soutěže, jako hokej. Pravda je, že hokej divácky táhne. Zubří je malé městečko, kde přijde na házenkářský zápas celá hala. Pravda je, že mají tradici. Ve Vsetíně se sice házená hraje dlouho, ale není tradiční. Většinou se přijdou podívat rodiče nebo bývalí hráči. Trochu mě mrzí, že tady na ni nechodí více lidí. Potěšilo by mě, kdyby ta tribuna byla jednou úplně plná, však ona je maličká.

Lubomír Liba

- narodil se 26. 1. 1955 v Prešově
- vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu v Bratislavě se specializací na trénování házené
- po absolvování vysoké školy pracoval v Bratislavě a Prešově jako profesionální trenér házené
- devět sezón trénoval házenkářský tým v Zubří, v sezóně 2003/2004 s nimi poprvé v historii vyhrál titul Mistra republiky
- v současnosti trénuje dorosty a druhou ligu mužů KH Zbrojovka Vsetín, zároveň také vyučuje na Střední odborné škole Josefa Sousedíka ve Vsetíně
- je ženatý, má dvě dcery a jednu vnučku

Autor: Zuzana Vyškovská

Autor: Redakce

30.12.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Vedoucí fyzioterapeutka Kroměřížské nemocnice Pavla Zemanová

ON-LINE: O bolestech zad i cvičení v práci

Odchytové klece na divočáky na myslivecké střelnici ve Zlíně.
23

Když se prase otočí, klec se uzavře. Hejtman nevylučuje ani trávení divočáků

Supervýhodná nabídka? Pět tipů, jak nenaletět při zhodnocování peněz

I relativně nízká finanční gramotnost Čechů může za to, že čas od času skočíme na „supervýhodnou“ nabídku zhodnocení peněz, která se nakonec promění v totální fiasko. Pokud byste rádi investovali svoje úspory, nevynechejte následující tipy. 

AKTUALIZOVÁNO

Muž chtěl uhasit požár sporáku, skončil s vážnými popáleninami

Vážným popálením skončila snaha seniora uhasit hořící sporák v kuchyni bytu na ulici Těšíkov ve Vsetíně. Důchodce je momentálně v ostravské nemocnici, kam jej převezl přivolaný vrtulník. 

Mladík ze Zubří kradl kola a naftu, vzal i motor z brány. Už ho chytili

Vsetínská kriminálka vypátrala a obvinila muže, který se za půl roku dopustil dvanácti krádeží. Kradl především kola a naftu z aut. Majitelům způsobil škodu za více než devadesát tisíc korun.

Jak reklamovat koupený dům či byt

Koupili jste si vysněný byt nebo dům a máte pocit, že je dokonalý? Prvotní nadšení z dobré koupě mohou však zanedlouho vystřídat starosti s vadami, které se projeví až po čase. Víte, jaká práva v takovém případě máte? A jak nejlépe postupovat, abyste o ně nepřišli?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení