Jako kreslička průmyslových staveb připravovala plány letiště v Náměšti nad Oslavou i ostravských dolů, do nichž nějaký čas fárala, aby lépe poznala tamní prostředí.
Miluje koně, přírodu a byla nadšenou sportovkyní. V mládí se na kajaku plavila s kamarádkou až do Bratislavy, ještě v devadesáti letech chodila plavat na štěrková jezera u Hustopečí nad Bečvou a na své zahradě bez jištění ořezávala větve v korunách stromů.
Nikdy nevynechala žádné volby, loni při těch krajských dokonce strhla k účasti i několik dalších obyvatel Domova pro seniory Panny Marie Královny v Choryni.
„Stále poslouchá staré tranzistorové rádio, o politice má větší přehled než já,“ směje se Kateřina Fabiánová, jíž jubilantka říká něžně „žákyňka“.
Poznaly se v autobuse, když dívce bylo šest let. Začala za ní chodit domů, pomáhala jí s nákupem, společně šily, žehlily, vařily a trávily prázdniny. Anežka se stala její druhou babičkou i kamarádkou.
„Donedávna byla nesmírně vitální, nosí v paměti spoustu krásných zážitků a má moderní názory na život. Nic převratného jsme spolu nezažily, přesto jsou to velmi hluboké vzpomínky,“ ohlíží se za patnáctiletým přátelstvím nynější studentka výtvarné výchovy.
JOSEF BENEŠ