Lásce ke zvířatům propadla už v dětství a až do dnešních dnů veškeré své úsilí vynakládá na jejich záchranu.

„Jako dítě jsem v lese našla zraněného drozda, kterého jsem vzala domů a odchovala. Zapojila se do toho tenkrát celá rodina. To mi mohlo být osm, možná devět let," vzpomíná na svůj „první případ" třicetiletá Kamila Křupalová.

Skutečnost, že v její rodině umí poraněným ptákům pomoci, se rychle rozkřikla a lidé občas sami přinášeli poraněné opeřence, na které narazili v přírodě. Kamila sama měla o svém dalším životním směřování jasno. „Vždycky jsem se chtěla věnovat zvířatům. Šla jsem proto studovat veterinu na vysokou školu," říká Kamila Křupalová.

Doma se starala o několik dravců a lidé stále častěji přinášeli další a další. „Začala jsem také spolupracovat se sokolníky. Dělala jsem u nich čtyři roky," připomíná usměvavá žena.

Před lety založila záchrannou stanici

V roce 2007 vznikla myšlenka dát záchraně dravců a dalších ptáků oficiální podobu formou konkrétní organizace. Kamila Křupalová proto v Hošťálkové založila záchrannou stanici. „V současné době tady máme na starosti kolem sto dvaceti zvířat. A nejsou to všechno jenom dravci, sovy a další ptáci. Staráme se také o řadu savců," líčí.

Většina práce leží na jejích bedrech. „Mám ale další dva spolupracovníky, pomáhá také rodina," zdůrazňuje veterinářka. I tak ale na záchranu zvěře padá prakticky veškerý čas. Dá se říci, že Kamila Křupalová je v práci nonstop.

„Když mám případ, ať je to u domácího zvířete, či ve volné přírodě, vyrážím hned. I v noci," netají mladá žena. Obratem však zdůrazňuje, že práce je pro ni stále také koníčkem. Zároveň odmítá, že by byla připoutaná pouze k dravcům. „Ti mne sice uchvátili. Mým snem bylo starat se o orla. Ten se mi splnil v minulém roce, když se k nám do stanice jeden orel dostal. Mám ale ráda všechna zvířata," tvrdí.

Jako dítě například velmi toužila po koních. „Dnes čtyři mám, vzala jsem je z jatek. Mimo to chováme také lamy, ovce, kozy kamerunské a další zvířata," vyjmenovává.